Nad politickou a bezpečnostní situací v Česku se na facebooku zamyslel Jaroslav Štefec, absolvent Vojenské akademie v Brně a někdejší ředitel Národního úřadu pro vyzbrojování, v současné době vojenský analytik. Nynější politickou reprezentaci označil za amatéry, kteří „neví téměř nic o politice státu a už vůbec nic o tom, jak stát řídit“. Česká republika byla, dle jeho slov, zbavena své suverenity a zredukována na „exploatovanou kolonií“, čímž přestala být státem v pravém slova smyslu.

Štefec se domnívá, že skutečná rozhodovací pravomoc nenáleží oficiálně zvoleným politikům, nýbrž zahraničním mocenským elementům, které je ze zákulisí ovládají jako loutky. Mladí adepti do významných politických rolí jsou dle něho rekrutováni v různých tzv. lidskoprávních neziskových organizacích, načež jsou pro svou životní misi vlajkonošů nového polického řádu vychováváni ve speciálních indoktrinačních ústavech, jako je např. Aspen Institut, na jejichž financování se podílí mimo jiné globální oligarcha George Soros prostřednictvím své Open Society Foundation.

Další speciální kategorií budovatelů nových pořádků jsou prý „elitní” vojáci, kteří jsou v rámci účasti na zahraničních misích vychovávání k neochvějné lásce a bezmezné poslušnosti k Severoatlantické alianci, jejímž mocenským zájmům tam slouží. Vojenský analytik se zamýšlí nad rolí naší armády během případných politických nepokojů. Domnívá se, že v případě potřeby, by zdejší ozbrojené síly mohly potlačit „vzpouru otroků“.

Štefec dále připomíná, jak štědře si vládnoucí elita své budoucí nohsledy hýčká různými lukrativními granty a cestami na zahraniční stáže. Staré přísloví praví, že pes nekouše ruku, která jej krmí. Život v přepychu, který je dopřáván nastupující politické garnituře, zajišťuje jejich bezmeznou loajalitu chlebodárci.

Když je pak potřeba nějakého politicky spolehlivého odchovance tohoto modelu dosadit na klíčový post ve státní správě, dopomůže prý zmanipulovaný volební systém. Varuje, že v případě ohrožení své mocenské hegemonie by zdejší elita mohla sáhnout ke změně volebního zákona krátce před volbami, která by jí zajistila vítězství i za cenu narušení demokratických procesů.

Jaroslav Štefec je tak dalším z dlouhé řady odborníků upozorňujících na nebezpečí, které pro dnešní demokracii, může představovat falšování volebních výsledků. Tyto obavy se začaly objevovat zejména po kontroverzních prezidentských volbách v USA v roce 2020, které dosadily do Bílého domu nynějšího prezidenta Joea Bidena za Demokratickou stranu a jejichž legitimita byla zpochybněna republikánským kandidátem, bývalým prezidentem Donaldem Trumpem, jenž poukazoval na nepravidelnosti ve sčítání hlasů.

Systém, který Štefec ve svém statusu popisuje, byl dle jeho slov zaveden po konci studené války na území všech poražených východoevropských států, kam řadí i Českou republiku, přičemž spáry tohoto režimu pronikají do každé sféry našich životů, od ekonomiky a bezpečnosti až po zdravotnictví a vzdělávání, a brání tak naší zemi v nezávislém a svobodném rozvoji.

Štefec se následně zamýšlí nad tím, co s tím lze udělat. Dá se této hydře nějak postavit? Domnívá se, že prostředky pro účinný odpor a realizaci skutečné politické změny jsou velmi omezené a připomíná právě machinace s volbami a další zbraně, které má v arzenálu mocenská elita. „A pokud se náhodou objeví někdo, kdo by byl skutečně schopen do systému hodit ony pověstné vidle, je buď zkorumpován a stane se jeho součástí, nebo nemilosrdně zničen a zadupán do země společensky, ekonomicky, psychicky a občas i fyzicky.“ shrnuje svůj pesimistický pohled na věc.

Citátem z bible pak varuje před falešnými proroky, kteří se mohou objevit, aby zmátli lid a svedli jej na scestí: „ ... i mezi vámi budou lživí učitelé, kteří budou tajně zavádět zhoubná kacířství a Panovníka, který je vykoupil, budou zapírat. Tím na sebe uvedou rychlou záhubu. Mnozí budou následovat jejich bezuzdnosti a cesta pravdy bude kvůli nim v opovržení. Z hrabivosti budou z vás těžit podvodnými slovy. Ale jejich odsouzení odedávna nezahálí a jejich zhouba nespí.“ 

Závěrem Jaroslav Štefec konstatuje, že jediné, co se teď dá dělat, je mít trpělivost. Systém nadvlády, jak jej sám nazvývá, se legální cestou svrhnout nedá. Náš současný svět deziluzí, blížící se ke svému konci, zřejmě bude utopen v krvi a utrpení. Jediným východiskem je „přestat hrát jejich hru“.