Žádné jiné české ministerstvo nemá dlouhodobě tak závažné problémy s výběrovými řízeními jako právě Ministerstvo obrany (MO). Největší a zřejmě nejznámější potíže s tendry a následně pak se zakoupeným materiálem se v naší polistopadové historii datují přibližně od konce 90. let a z přelomu století, kdy si armáda pořídila životu nebezpečné padáky za 120 milionů Kč, které se musely vyřadit a později i zlikvidovat. Dalším velkým, a to spíše „právním“ průšvihem, byl tendr na obrněná vozidla Pandur, kdy byl za údajnou korupci odsouzen známý lobbista Marek Dalík, bývalý poradce premiéra Topolánka. Peklo s policií a soudy si pak zažila bývalá ministryně obrany Vlasta Parkanová, která byla obviněna za to, že prý nakoupila za předraženou cenu transportní letouny CASA. Stát se ale nakonec Parkanové omluvil a vyplatil ji za dlouholeté stíhání 1,6 milionu Kč na odškodném.

Za americké vrtulníky pokuta půl miliardy

Kdo by si však myslel, že se všemi problémy okolo nákupu vojenské techniky je v současné době konec a zaměstnanci MO i politikové se z minulých případů už nadobro poučili, tak by se zásadně zmýlil. Potíže s nákupy moderních zbraní se nevyhnuly minulé vládě a ani té současné. Ministerstvo obrany dostalo například nedávno od Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) více než půl miliardovou pokutu (!) za nákup amerických vrtulníků v sumě okolo 17 miliard korun, jelikož se prý předtím správně nevypořádalo s dalším italským zájemcem o tento byznys. Nyní se ÚOHS zabývá velmi důležitým a snad i historicky nejnákladnějším tendrem, a to na bojová vozidla pěchoty (BVP) za cca 60 miliard od švédské strany. Firma Defence Export totiž požaduje po antimonopolním úřadu zákaz plnění smlouvy na zmíněná BVP, jelikož se domnívá, že Ministerstvo obrany uzavřelo tento kontrakt v rozporu se zákonem.

„Opravdu mi hlava nebere fakt, že na Ministerstvu obrany zřejmě nemáme natolik schopné právníky, abychom při výběrových řízeních netahali v mnoha případech za ten kratší konec. Myslím si, že už za tolik let, co Ministerstvo obrany funguje, jsme si tam mohli vybudovat kvalitní akviziční systém, který by dodával armádě to, co potřebuje, ale v rozumném rozsahu a za solidní náklady. Jak je například možné, že s naším strategickým partnerem – Izraelem – jsme měli problémy s dodržováním termínu na dodávání zakázek při nákupu radarů?  Strategický partner by se přece měl chovat daleko vstřícněji. To potom opravdu nevím, jak jsou všechny ty smlouvy vlastně koncipovány,“ uvedl k problému pro ParlamentníListy.cz generál Andor Šándor, který pak ještě dodal:

„Nevím, jak to dnes funguje, ale my jsme měli v rozvědce opravdu velmi kvalitní a fundované odborníky, kteří nám k nákupům doporučovali pro naše potřeby tu nejvhodnější techniku. Nyní se mi zdá, že to tak v mnohých případech u armády neexistuje. Tolik různých druhů zbraní od řady zahraničních dodavatelů musí být také pro armádní logistiku noční můrou.“

Kontroloři prověřování tendru potvrzují, ministerstvo svůj postup hájí

Nákup obrněných vozidel se táhne přibližně 10 let a plánovat ho začal už předminulý ministr obrany Martin Stropnický (ANO). Předešlá Babišova vláda pak pozastavila téměř dokončený tendr mezi třemi uchazeči, protože žádná z firem nesplnila zadané požadavky. O zakázku se ucházela německá firma Rheinmetall, španělská pobočka General Dynamics a švédská BAE Systems Hägglunds AB se svými stroji CV90. Když po nástupu nové vlády dvě firmy odmítly nové, tvrdší podmínky tendru, tak se Ministerstvo obrany rozhodlo jednat přímo se Švédskem. Smlouvu na nákup 246 obrněnců CV90 s patřičným příslušenstvím za 59,7 miliardy korun schválila vláda letos v květnu. Konkrétně byly uzavřeny dvě smlouvy, první mezi Českou republiku a Švédskem zastoupeným švédskou vládní agenturou FMV a druhá pak mezi ČR, FMV a přímým výrobcem „bévépeček“ – firmou BAE Systems Hägglunds AB. Několik týdnů po uzavření smluv však podala oficiálně námitky španělská firma GDELS, která se také zúčastnila výběrového řízení, a nyní se ozvala i firma Defence Export (jeden z možných subdodavatelů při výrobě BVP), která požaduje po ÚOHS zákaz plnění smlouvy, jelikož se domnívá, že Ministerstvo obrany uzavřelo kontrakt v rozporu se zákonem o zadávání veřejných zakázek. To Parlamentním listům potvrdilo i vedení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.