Podle Lebedy je možné přičíst milion propadlých hlasů na vrub výsledkům ČSSD, KSČM a Přísahy, které do Sněmovny neprošly. „Přesně tak. Ostatně v součtu dosáhly na 13 procent hlasů,“ uvádí.

Voličské „experimenty“ se podle něj týkaly Přísahy, koalice kolem Trikolóry a VOLNÉHO bloku, v jiném případě by zřejmě volili SPD, již to oslabilo. Druhým příběhem je osud ČSSD a KSČM, dvou tradičních levicových stran. U nich ale nešlo o něco nečekaného, trend byl zřetelný už ve třech posledních volbách.

„Obecně se dá říct, že ten propadlý milion hlasů charakterizují voliči s horší životní úrovní a sociálním statusem,“ pokračuje Lebeda, že většina z propadlých hlasů byla z nižších vrstev a nebyla „pravicová“.

Znamená to, že je v příštích volbách využije levice? „Otázkou je, o jakou levici půjde. Jediným reprezentantem levicových voličů ve Sněmovně je teď hnutí ANO, které se přitom tomuto označení snaží vyhýbat. Je ale jednoznačné, že jeho elektorátu dominují levicoví voliči. Umím si představit, že pro část lidí z toho milionu s propadlým hlasem může být důležitá i národovecká, ochranářská politika. Pro ty se samozřejmě nabízí i opoziční SPD.

Je to obří příležitost pro ČSSD. Vláda rozhodně nebude levicová; jediná strana s jednoznačně sociálním nábojem je KDU-ČSL. Při všem tom neštěstí je to pro sociální demokracii vlastně štěstí. Může totiž, byť z pozice mimo Sněmovnu, dělat křišťálově čistou levicovou, opoziční politiku.

Po volbách se hodně mluví o větším spojení levicových stran. „Sice se jako člověk neztotožňuji s minulým komunistickým režimem, ale na druhou stranu víme, že integrovat levici může být legitimní cesta, jak být opět relevantní. Otázkou tedy je, zda se podaří najít cestu, jak levici integrovat. Nebude to snadné – KSČM i ČSSD jsou dlouho političtí rivalové, snad i největší nepřátelé. Ale stát se může i to, že jedna z těch dvou stran položí druhou na lopatky prostě tím, že bude přesvědčivější,“ uzavírá Lebeda.