„Nevěřili byste, komu se u nás nejvíc stýská po socialismu. Nebo možná věřili. Jsou to umělci a kulturní pracovníci. Do tohoto ranku se vejde přes 2+ tisíc lidí. A nyní pro sebe chtějí naše peníze,“ prohlásila Bobošíková ve svém internetovém pořadu Aby bylo jasno. „Aby mohli v klidu tvořit a měli sociální jistoty. Tomuto výpalnému z peněz daňových poplatníků se říká statut umělce,“ pokračovala.

Umělci si podle Bobošíkové stěžují na samé nejistoty v životě. Nejistotu výdělku, nejistotu, co bude dělat tanečník, pokud se zraní, a tak podobně. Dovolávají se při tom toho, že řada států EU už statut umělce zavedla. Podle Bobošíkové je však otázkou, jak lidi přesvědčit, že si umělci takováto zajištění zaslouží. Prozatím se diskutuje o tom, co by umělci mohli získat, aby měli „klid na práci“ a čas na „budování osobního rozhledu“.

Na demonstraci si umělci stěžovali, že kulturou se dnes nelze důstojně uživit.

„Dospěli jsme do fáze, kdy se kulturou nelze důstojně uživit. A dost možná už ani nedůstojně. Dlouhodobě se potýkáme se systémovým nerespektem a mikroagresí vůči nám a našim profesím,“ pravila básnířka Anna Štičková, která se na sociálních sítích představuje jako děvucha ze Sudet.

Na demonstraci volala po respektu a jistotách pro umělce, ale Bobošíková upozornila, že všechna angažmá básnířky, která se jí podařilo najít, pocházela z veřejných dotací, tedy z peněz daňových poplatníků. 

V době vysoké inflace a zpomalení valorizací důchodů je i podle Bobošíkové politikům jasné, že takovéto požadavky nemusejí u veřejnosti získat velkou podporu. Zvlášť, když umělci jsou často placení z dotací, které tak jako tak platí daňoví poplatníci.

Bobošíková proto dala umělcům na závěr jednu radu:

„Doporučujeme zkusit práci, za kterou jsou ostatní ochotní zaplatit. Nikoli sahat do našich peněženek.“