Vyznamenání z rukou prezidenta si velmi váží, byť se s ním ne vždy názorově shoduje. „My se velice různíme v názoru na Ferdinanda Peroutku. Já ho mám za pokračovatele Karla Havlíčka Borovského... Já si myslím, že dnešní novináři se musejí od Peroutky stále ještě učit,“ podotkl host.

Současně ho ale mrzí, jak je dnešní společnost rozdělená. Sám nesloužil Havlovi, nesloužil Klausovi a nechápe, jak si dnes může někdo myslet, že by sloužil Zemanovi. Petránek si prý vždy ponechá svůj názor. Dnešní novináři ale vystupují až příliš vyhraněně. „Víte, já jsem Masarykovec a doporučuji všem, aby si Masaryka přečetli, tam najdete velmi málo silných slov,“ podotkl host s tím, že Masaryk vždy preferoval kultivovanou demokratickou diskusi.

Pozor na velmoci, na všechny

Máme se mít na pozoru před ideologickým tlakem ze strany jakékoli velmoci, ať už z Východu nebo ze Západu. Každá velmoc hájí své zájmy a my prý nemůžeme věřit ani jedné. „Já fandím ruskému obyvatelstvu, národu. Stejně tak fandím všem národům světa, ale kritický jsem k režimům,“ zdůraznil Petránek. V současné době sledujeme i střet Číny a USA. Američané podle novináře usilují o hegemonii, zatímco Číňané stojí o rovnocenné partnerství.

Pár slov padlo také na adresu Sýrie. Tamní krize se prý dnes bez Ruska vyřešit nedá, šlo by to jen tehdy, kdyby Asada podpořily Spojené státy. Teď to udělala Moskva. Rusové ve velkém blokují informační technologie nad Sýrií, takže Američané museli sednout k jednomu stolu s Rusy, aby snad nedošlo v krizové oblasti k nějakému nechtěnému konfliktu. Svou roli hraje v syrském konfliktu i Saúdská Arábie, ale ta už není zdaleka takovou regionální mocností jako dříve, protože se poprvé po mnoha letech zadlužuje.  

Než odešel Husajn, byl klid

Američané a Rusové spolu musejí mluvit, kdyby spolu nemluvili, pak by syrský konflikt trval velmi dlouho, což by si Petránek rozhodně nepřál. Ať tak či tak, hranice na Blízkém východě se změní, protože dosavadní dohody o hranicích zjevně přestávají platit. A poděkovat za to podle Petránka můžeme destabilizující politice, kterou dělá Západ.

Stačí se podívat na to, jak si počínal prezident George Bush při útoku na Irák v roce 1991, tehdy ještě diktátor Saddám Husajn zůstal u moci a bylo to dobře, protože se tím nedestabilizoval region. Do Bagdádu Američané došli až při invazi na počátku nového tisíciletí a důsledky tohoto kroku vidíme dnes.