Podle Illnerové si ale případné změny lidé spíše osvojí podle toho, co jim osobně vyhovuje. Někteří prý budou rádi, protože jim přechod na letní čas zvláště na jaře vadí, jiní budou naopak smutní, protože budou mít kratší odpoledne a v létě stráví méně času na sluníčku. „Když se vrátíme ke starým poměrům, nikomu se nic nebude plést. Kdo bude chtít, v létě si stejně přivstane, protože ho sluníčko dřív vytáhne z postele,“ dodala.

Problém podle ní nebyl v zavedení letního času, ale v jeho formátu. Až do roku 1995 trval v Česku letní čas šest měsíců. Od roku 1996 se prodloužil na sedm měsíců a jeho délka se shoduje s termínem uvedeným ve směrnicích Evropského parlamentu a Evropské rady. „Pokud se zaváděl, mělo tomu tak být někdy v květnu, aby lidé vstávali do sluníčka. Ne na sedm měsíců,“ poznamenala.

Tomáš Kalinčík z pražské Neurologické kliniky a Centra klinických neurověd také nevidí ve změnách času výrazný účinek. „Zrušení letního času nebude mít na zdraví lidí žádný dopad. Každopádně, je to vítaný praktický krok. Dalším pak je zavádění času univerzálního a zrušení časových pásem,“ uvedl.

Jan Piňos z Hnutí Duha poznamenal, že je obecně dobré ve všem respektovat přírodu, tedy žít podle Slunce, zároveň je ale z lidského hlediska dobré mít v letním půlroce delší světlo večer. Z ekologického hlediska by se tak věnoval důležitějším záležitostem.

„Vymyslet ze strany EU zrušení letního času mi připadá jako absurdní umělé vymýšlení malicherných pseudoproblémů v situaci, kde čelíme zásadním výzvám, v nichž jde o naši budoucnost. K čemu je vymýšlet nesmyslné pseudoproblémy, které ovšem v úřední evropské mašinérii způsobí práci pro tisíce lidí a zahltí jejich kapacitu, zatímco by měli řešit reálné problémy? Tato tendence je ovšem v naší civilizaci typická, strkání hlavy do písku,“ kritizoval.

Evropská komise se pro schválení návrhu rozhodla na základě veřejné konzultace, v níž se 84 procent respondentů vyslovilo pro zrušení každoroční změny času. V anketě hlasovaly tři miliony lidí v Německu, v ČR to podle informací ČTK bylo asi 64.000 lidí, z nichž 83 procent chtělo změny času zastavit. Vzhledem k velikosti populace jsou ale počty respondentů nízké, v Německu se účastnilo 3,79 procenta občanů, v Česku 0,59 procenta.