Dnes začneme děním, které se týká našich východních sousedů, tedy Slovenska. „Česká petentská společnost – už se tomu tak dá říci – v čele s Tomášem Halíkem, petentem z nejpetentovatějších, vypustila do světa další sdělení, které je adresováno Markétě Pekarové Adamové jako předsedkyni Poslanecké sněmovny. Týká se toho, že na Slovensku v jejich jednokomorovém parlamentu vznikla iniciativa odvolat z vedení Národní rady předsedu Progresivního Slovenska Michala Šimečku. Oficiálním zdůvodněním této snahy je fakt, že nadace pojmenovaná po Šimečkově dědovi, bývalém disidentovi a kamarádovi Václava Havla, pobírala ze státního rozpočtu nějaké neregulérní dotace na své aktivity. A proto by měl být Šimečka jako předseda dnes nejsilnější opoziční strany na Slovensku odvolán z vedení parlamentu,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský. 

Myslí si, že kdybychom chtěli být podobně důslední, tak bychom asi my měli volat k odpovědnosti premiéra Petra Fialu. „Jeho takzvané neziskové aktivity týkající se Barmy, alias Myanmaru, dodnes nikdo nevysvětlil. Proč se český politolog z Brna Petr Fiala zabývá situaci v Barmě? Za jeho neziskovkou putovaly také velké miliony, ale jako premiér to nikdy nevysvětlil. Je to zvláštní a nestandardní situace. Na Slovensku se s tím chtějí vypořádat jinak, Je to proto, že volby dopadly, jak dopadly, a vládne tam koalice Smer, Hlas a SNS. Progresívní Slovensko sice vyhrálo v eurovolbách, ale na slovenskou vnitřní politiku to nemá žádný vliv. V našem kontextu o tom mluvím proto, že se skupina různých Tomášů Halíků a Ev Holubových a dalších tradičních petentů obrátila s udivujícím požadavkem na šéfku Sněmovny,“ podotýká mediální analytik.

Liberálně demokratickou revoluci expandují na východ

Přidává některá jména tradičních petentů podobných aktivit Petr Placák, Daniel Kroupa, Pavel Kosatík, Olga Sommerová, Petr Pithart či Jaroslav Veis, „Vyzvali paní Pekarovou Adamovou, aby v případě, že se slovenské koaliční politické většině podaří odvolat Šimečku z vedení Národní rady SR, aby přerušila v podstatě veškeré meziparlamentní styky, a to – cituji z dopisu – ‚do doby, než dojde k nápravě poměrů a než se slovenský parlament vrátí do rodiny demokraticky jednajících zákonodárných sborů‘. Zajímalo by mě, kde berou ti výše jmenování a mnozí další v sobě tu drzost, aby se pasovali do role těch, kdo posoudí, který parlament se chová demokraticky a který nedemokraticky, a který tedy je v té jejich rodině, nebo není. Chápu, že není v jejich rodině politicky, neboť na Slovensku převládly politické síly, které nejsou – zjednodušeně řečeno – dědici pravdy a lásky,“ poukazuje Petr Žantovský.

Jsou to totiž normální, pragmaticky vládnoucí strany, které dostaly ke správě zemi dlouhodobě drancovanou nesmyslnými opatřeními vlád Matovičových a Hegerových. „Ty odezíraly své činy z myšlenek, jež jim byly nakukávány na příslušných ambasádách. Vzpomínám si, že hned den poté, co Matovič vyhrál volby, bylo jeho auto spatřeno za rohem u budovy ambasády USA v Bratislavě. Dál asi pokračovat není nutné. Dnes je na Slovensku trošku jiná konstelace. Ti naši petenti jsou si vědomi, že v domácí politické konstelaci mají plnou podporu, tak se rozhodli expandovat svoji liberálně demokratickou revoluci na východ. Nevím, co tím sledují, jestli jenom sebe zviditelnění, nebo je to už taková umanutost vyjádřit se ke každé věci. Je to protivné a nemyslím si, že jim to získává velké veřejné renomé. Samozřejmě naše média tomu tleskají, zejména některá,“ všímá si mediální odborník.