„Tomio Okamura říká jednoduché pravdy, které jsou na nic. Nemáme krást, cikáni mají pracovat, dálnice mají být levnější, my máme být zdraví. S tím se dá souhlasit. Jenže Okamura není Ježíš, aby přišel k nemocnému, dotkl se ho, nemocný vstal a byl zdráv. Je jenom člověk, který presentuje jako průlomové banální pravdy, které vám řekne dítě v mateřské školce. Chybí mu řešení,“ vysvětluje svoje antipatie k Okamurovi Patrik Zandl.

„Někdy by se mohlo zdát, že horší už to být nemůže. „Častá námitka v Okamurův prospěch je, že je to pořád lepší, než ti politici, kteří jsou dneska u kormidel. Ale není to lepší - to už se vyzkoušelo na Bártovi a podobných lumenech. Ano, znovu to ověříme na Babiších a Okamurech? Především a znovu opakuji, Okamura není politik, je to mluvící hlava, která něco dokázala za mnoho let v segmentu, kde podniká a pracuje a nyní chce vstoupit do segmentu, kde nezná ničeho,“ pokračuje Zandl.

Jít a jednat

Zandl píše, že úkolem dobrého politika je především jít a jednat. „Co s tím má společného Okamura? To je právě to. Nic. Nemá za kým jít, s kým jednat. Nikoho nezná, nemá kolem sebe žádné politické uskupení s reálnou mocí. Nemá to, čemu se říká "politický mandát".

Blogger přirovnal Okamurova snažení k Václavu Fischerovi. „Okamura, soudím, skončí jako další podnikatel - Václav Fischer. V senátu nedokázal nic, neměl se o koho opřít, byl zde jen kůl v plotě. Pokud v sobě Okamura nenajde strategického génia a vyjednávacího charismatika (jako se to v mírnější verzi daří Bohuslavu Svobodovi), nedosáhne ničeho jiného.