„To, co předvádí fašizující sluníčkáři, začíná přesahovat všechny slušné meze! Starosta Prahy 6 za Kalouskovu TOP 09 a známý obhájce migrace a islámu Ondřej Kolář odmítl nechat očistit sochu maršála Koněva, kterou vandalové polili barvou, se slovy, že ‚má pochopení pro lidi, kterým socha vadí‘. Stejně se chová pražský primátor Zdeněk Hřib (Piráti), který se rozhodl nevrátit na Staroměstskou radnici pamětní desku k osvobození Prahy maršálem Koněvem,“ poznamenal Okamura.

„Připomenu, že vojska 1. ukrajinského frontu, kterému velel maršál Koněv, osvobodila 27. ledna 1945 koncentrační tábor Osvětim. Jeho vojska se účastnila závěrečného útoku na Berlín (útočila jako první a tvořila jižní křídlo sovětského úderného uskupení). S maršálem G. K. Žukovem dne 8. května 1945 přijal maršál Koněv německou bezpodmínečnou kapitulaci. Koněvova vojska poté vyrazila na pomoc Pražskému povstání, v průběhu pražské ofenzívy osvobodila severní, střední a východní Čechy a jako první spojenecká armáda se dostala v květnu 1945 do Prahy. Při bojích v Praze a v nejbližším okolí s německými jednotkami, především s Waffen-SS, včetně tankové divize SS ‚Das Reich‘, které pokračovaly v odporu a v masakrech českých civilistů, padlo 692 sovětských vojáků,“ dodal a vzpomínal dál.

„Poté maršál Koněv držel řeč k Pražanům na Staroměstském náměstí. Krátce po osvobození se maršál Koněv a maršál Malinovskij na Pražském hradě setkali s prezidentem Edvardem Benešem, kde od něj získali nejvyšší státní vyznamenání. 6. června 1945 byl Koněvovi udělen titul čestného občana Prahy. Za osvobození Prahy získal Koněv 1. června svou druhou Zlatou hvězdu hrdiny SSSR,“ zmínil.

Podle českého historika Povolného, jehož Okamura rovněž vzpomněl, byl Koněv od roku 1963 v důchodu (mimo službu). „V roce 1968 nebyl příliš nadšený z invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa, což mohlo být důvodem, proč si v roce 1970 nepřijel do Československa pro titul hrdiny ČSSR, který mu udělila Husákova normalizační vláda. Podle českého historika Jiřího Fidlera ‚možná šlo o šok z okupace Československa. Rozčarování z intervence přiznávali i další penzionovaní maršálové a generálové‘,“ zmínil.