S vojskem byla historie zámku spojená od roku 1932. Postupně se tam vystřídala československá, německá, československá lidová a od roku 1968 sovětská armáda. Ta začala zámek opouštět v roce 1990. Nejprve své prostory v hlavní zámecké budově opustil 45. průzkumný prapor. V lednu 1991 ho následovala většina příslušníků 386. zdravotnického praporu. Oficiálně opustil poslední sovětský voják Děčín 14. března 1991.

Zámek zanechala sovětská armáda městu ve značně zdevastovaném stavu. Po zřícení jihovýchodního nároží se zdálo, že osud městské dominanty je zpečetěn. Tento okamžik se stal symbolickým počátkem intenzivních oprav. Postupem času vyšlo najevo, že se pod vrstvami vojenských nátěrů skrývají původní dveře, obložení, parkety, štukové ornamenty, zábradlí a výjimečně i části freskové výmalby.

Trvalo řadu let, než se podařilo opravit celý areál. Naposled v roce 2012 se otevřelo jižní křídlo a v roce 2015 byla dokončena oprava nádvoří. Z celkových nákladů na opravu pokryly dotace 280 milionů korun, zbytek zaplatilo podle Lakomé město, které památku vlastní.

Na zámku jsou nyní výstavní a společenské prostory, stálé expozice, prohlídkové trasy i restaurace. V severním křídle sídlí oblastní archiv. Několik místností zabíralo také muzeum, které je již opustilo, zámek tam nyní rozšiřuje expozice.

Jako památka na přítomnost sovětské armády zůstalo několik nápisů v azbuce na půdě. „Máme také rozbitou velkou mozaiku s komunistickými symboly a klec, která se údajně používala pro trestání vojáků, zřejmě je do ní zavírali,“ řekla ČTK ředitelka zámku Iveta Krupičková.

Sovětská armáda využívala hlavní budovu zámku, kde byli průzkumníci, zámecká sýpka sloužila jako nemocnice, zahradnický dům jako porodnice pro manželky důstojníků. „Kolem roku 2000 k nám jezdily zájezdy lidí z Ruska, kteří se narodili na zámku,“ uvedla Krupičková.

Na místě dnešního zámku stálo dřevěné hradiště už koncem 10. století. Po mnoha přestavbách získala budova současnou podobu po přestavbách v 17. století a na přelomu 18. a 19. století zásluhou hraběcího rodu Thun-Hohenstein.