Za pozoruhodné považuje Krejčí především vítězství, kterého dosáhla demokratka Hillary Clintonová přímo ve Washingtonu. „Clintonová tam totiž získala 92,8 % hlasů, zatímco Trump pouze 4,1 %. Takto hlasovali federální úředníci, jejich rodiny, vládnoucí politická vrstva. Náš předpoklad, že úspěch Trumpa bude mít ve volbách podobu populistické vzpoury proti establishmentu, se tak potvrdil z druhé strany: mimořádně významné střední a vyšší vrstvy řídicích struktur Trumpa odmítly. Nový prezident bude bydlet v nepřátelském prostředí – a kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti. Nebo si přivést vlastní, v daném případě velmi bojovnou smečku,“ soudí Krejčí.

Pokud jde o mezinárodní politiku, Donald Trump je podnikatel a mohl by uplatňovat pragmatičtější přístup k řešení problémů než končící prezident Barack Obama. Mohl by např. zrušit protiruské sankce, pokud si vyhodnotí, že nejsou příliš efektivní. Rusku totiž sankce spíš pomohly, protože Moskvě ukázaly, že se Rusové neobejdou bez modernizace průmyslu. Sankce pomohly i ruským zemědělcům, protože se do země přestaly dovážet evropské potraviny včetně českých.

„Rusko je mnohem méně závislé na výkyvech americké politiky a ekonomiky než Evropská unie. Trumpovo heslo „Amerika především!“ znamená, že Washington nebude brát ohled na nic jiného než na své vlastní zájmy. Což je varování především pro spojence. Jenže „mít Ameriku opět mocnou“ nelze ve světě narůstajícího chaosu. Obávám se ale, že ani (neo)konzervatismus ani pravicový populismus choroby současného světa nevyléčí,“ varuje Krejčí.

Celý článek naleznete zde.

Otázkou je, jakými lidmi se Trump obklopí. Protože sám nemá dost zkušeností s politikou a má jen hrstku nejvěrnějších poradců, bude se zřejmě muset opřít i o zkušené republikánské politiky a bude muset dělat kompromisy.

„Asi jste slyšel o nadšeném blahopřání, které Trumpovi napsala Marine Le Penová, předsedkyně francouzské Národní fronty. Ruský politolog Alexandr Dugin přímo charakterizoval Trumpa jako „našeho kandidáta“, jeho vítězství označil za „naše vítězství“. Myslím, že se představitelé evropské nové pravice brzy dočkají zklamání,“ věští Krejčí.

Proč budou zklamaní? Protože v Trumpově nejbližším týmu najdeme třeba někdejšího šéfa vojenské rozvědky (DIA) Michaela Flynna. Ten nedávno vydal knihu, ze které se mohou všichni zájemci dozvědět, jak tento muž přemýšlí. Dozvíme se tu např., že za hlavního nepřítele považuje Islámský stát a al-Káidu. Aby tyto teroristy porazil, bude ochoten spojit se i s lidmi, které by za jiných okolností považoval za nepřátele USA, počítaje v to i Rusko.

„Bitevním polem, na němž musejí podle Flynna USA zvítězit, je boj proti radikálním islamistům, především al-Káidě a takzvanému Islámskému státu. V kapitole nazvané Nepřátelská aliance se ale můžete dočíst, že „... probíhá válka. Jsme tváří v tvář fungující koalici, která se táhne od Severní Koreje a Číny přes Rusko, Írán, Sýrii, Kubu, Bolívii, Venezuelu až po Nikaraguu. Nejsme cílem útoků pouze ze strany států přímo, ale i od al-Káidy, Hizballáhu, Islámského státu a nespočitatelně dalších teroristických skupin.“ Jde o jakousi reinkarnaci Bushovy osy zla, na kterou je zavěšen terorismus. Je tu i představa barevných revolucí a násilných změn nežádoucích režimů. Velký problém je však ukryt jinde: cíle boje proti „nepřátelské alianci“ a terorismu jsou abstraktní, deklarativní a nejsou v knize spojeny ani s věcnou analýzou, ani s propočtem dostupných zdrojů,“ dává příklad spolupracovníka z Trumpova okolí Krejčí.