Orságovi je nyní padesát dva let. Před očkováním byl podle svých slov vitální, praktikoval bojová umění, například karate, a chodil denně běhat 5–8 kilometrů. „Byl jsem plný života, dělal jsem naplno, cestoval po světě, fungoval,“ shrnul stav před očkováním. Zmínil i problémy, trpěl například spánkovou apnoe. Ovšem všichni lékaři mu očkování doporučili a zmiňovali, že je „ohrožená skupina“. Tázal se obvodního lékaře, alergoložky i neurologa, dokonce i psychiatra. Navíc, protože v rámci zaměstnání musel cestovat, bylo pro něj vzhledem k restrikcím očkování v podstatě nutností.

Ale když mu byla podána první dávka, tak „začal kolotoč“. Do minuty po očkování dostal zimnici, špatně se mu dýchalo, rozbolela ho hlava, stoupl mu tlak i tepová frekvence a viděl dvojmo. Následovala ztráta vědomí. Jeho stav se stabilizoval až za hodinu, hodinu a půl, po kterých lékaři usoudili, že může jít domů. Orság se dožadoval potvrzení, že se mu po aplikování vakcíny udělalo špatně. Ale nepochodil.

Asi za osm dní začaly další příznaky, teplota okolo 38 stupňů Celsia, bolesti hlavy, točení hlavy, dvojité vidění. „Asi jako kdybyste měli chřipku, ale silnější,“ popsal symptomy. Tyto symptomy pak během dalších dvou týdnů ustoupily a Orság se vydal na služební cestu. Už při ní ale cítil, že jeho stav je jiný než předtím.

Po měsíci se dostavil na druhou dávku. Službu měla doktorka, která ho křísila po prvním očkování. A ta dle jeho výpovědi řekla, že ho na Slovensku nikdo nenaočkuje, protože měl negativní reakci. Ovšem inženýr se dožadoval potvrzení, že ho tedy nikdo očkovat nebude, aby měl zdůvodnění, proč na něho nemají platit restrikce. Ovšem opět nedostal nic a s doktorkou se kvůli tomu pohádal, dokonce na něj volali zaměstnance bezpečnostní služby.