„První vzpoura se už všude rozebírala do omrzení. Donald Trump, Nigel Farage, Marine Le Penová a celá široká nacionalistická internacionála na sebe úspěšně dokázala strhnout pozornost a daří se jí přesvědčovat masy lidí, že národní státy, hranice nebo přináležitost ke společenství mají význam,“ poznamenal Varufakis a rozebral i druhou vzpouru. To je podle něj ta, která vzestup této nacionalistické internacionály způsobila, a přitom se jí podařilo zůstat bez povšimnutí: vzpoura globální vrchnostenské technokracie, jejímž jediným cílem je udržet se za každou cenu u vesla. 

Varufakis pak také rozebral konec neoliberální éry, jež se podle něj datuje roku 2008 výbuchem finančních derivátů. „Poprvé v moderní historii se vládnoucí vrstva ani nesnažila přesvědčit masy, že její způsob řízení společnosti je všeobecně prospěšný. Elitní funkcionáři, zděšení kolapsem finančních pyramid, neúprosným růstem nesplatitelných dluhů, hrozícím rozpadem eurozóny a čínskou politikou postavenou na neudržitelném půjčování peněz, se úplně vzdali snahy někoho přesvědčit nebo reprezentovat. Místo toho začali umlčovat a trestat nespokojence,“ zmínil Varufakis. 

Závěrem se pak věnuje podle svých slov trumpovské populistické rebelii. „Dokázal, že je možné se vládnoucí třídě postavit a zvítězit. Je to bohužel vítězství Pyrrhovo a vposledku se obrátí proti těm, kteří ho umožnili. Odpovědí na prohru neoliberalismu nemůže být ústup zpět za hranice národních států a štvaní ‚našich lidí‘ proti ‚těm druhým‘, od nichž nás mají oddělit vysoké zdi a elektrické ploty,“ zmínil ekonom. „Aby mohl uspět, nestačí hájit ušlechtilé ideály neposkvrněné mocí. Je třeba usilovat o moc na základě uvěřitelného vyprávění, které dá lidem v Evropě i Americe naději. Naději na důstojnou práci umožňující důstojný život, na dostupné bydlení, vzdělávání a zdravotnictví. Jedině třetí vzpoura ve jménu ‚nového údělu‘, podobného tomu Rooseveltovu, může lidem na Západě vrátit vládu nad jejich vlastními životy a nad jejich společenstvími,“ uzavřel.

Původní text ZDE.