Hned v úvodu rozhovoru prozradil, že rád používá především své křestní jméno a má výhrady k těm, kteří vystavují na odiv např. své akademické tituly. V této souvislosti farář zmínil exprezidenta Václava Klause.

„Titul děkan, doktor, profesor jsou možná důležité v té akademické sféře. Já se vždycky pozastavím a pousměju, když to někteří politici mají. Například se někteří lidé chtěli podbízet panu prezidentu Klausovi, tak říkali ‚pan profesor prezident‘ a tak dále. To je směšné, to je komické. On za to možná nemůže. Senátor nebo starosta, to jsou volené tituly, to je víc než nějaký akademický titul,“ vyjádřil svůj názor kněz.

„A to nejdůležitější je být dobrým člověkem. Já si říkám, co krásnějšího může být, než když o člověku řeknou, že to byla skvělá ženská nebo dobrej chlap,“ doplnil.

Pár slov věnoval i požáru francouzské katedrály Notre-Dame. Je to tragédie pro celý náš duchovní svět, i pro Česko, protože s Francouzi sdílíme celou řadu hodnot, ale při sledování požáru a internetu byl prý trochu zklamán sám ze sebe, samotného ho překvapilo, kolik času věnoval tomu sledování. A pak ho překvapilo, jak se vyvinuly debaty o požáru katedrály.

„Když jsem dal svůj příspěvek na Facebook, za pár hodin tam bylo 1 500 různých příspěvků a ta diskuse, která se pod tím rozvinula, nebyla úplně ideální. Okamžitě vznikají spiklenecké teorie, spekulace, lidé za tím vidí přistěhovalce, imigranty, takže to v nás, v lidech, posiluje ty negativní reakce. My prostě hned musíme mít viníka a nejraději bychom ho hned potrestali,“ kroutil hlavou host.

• Celý rozhovor naleznete zde.

„A pak to odvolávání se na křesťanské hodnoty v takovém tom nekřesťanském duchu. To si říkám, že ti lidé nevědí, o čem to křesťanství je, protože to by křesťan neměl tímto způsobem reagovat,“ dodal.

Katolický kněz má za to, že ještě mnohem větší tragédií je, když vnitřně vyhoří člověk. Člověk, který přijde o lásku, o víru, o naději, o úsměv, to je hrozné. „To, že shoří katedrála, vem to čert, ale vidíme kolem nás vyhořelé lidi, lidi, ve kterých shořela láska, víra a naděje,“ zalitoval. Existují lidé, kteří dokážou druhým vytunelovat duši a srdce, a to je teprve tragédie.

Velikonoce nás však učí, že po noci přichází naděje, přichází zmrtvýchvstání, okamžik radosti a vítězství.

Bůh má prý všechny lidi stejným způsobem rád. Bůh podle hosta dobře ví, co činí, a lidé by mu měli důvěřovat a neměli by se mu snažit vstupovat do práce a pořád něco řešit. Raději bychom měli brát život s určitým nadhledem.

„Tak dobře, jak se lidstvo má alespoň v této části světa, jsme se nikdy neměli. Ale my jsme pořád nespokojení. Já si myslím, že naší povinností je děkovat, děkovat a děkovat. Myslím si, že kdybychom víc děkovali, tak bychom možná byli mnohem šťastnější, protože bychom viděli, kolik krásného je kolem nás,“ uzavřel své vystoupení Czendlik.