„Mě to nepřekvapuje,“ reaguje bývalý místopředseda Evropského parlamentu, sociální demokrat Libor Rouček na rozhodnutí prezidenta Miloše Zemana dát svůj hlas ve volbách hnutí ANO. „Miloš Zeman už nějakých patnáct let není členem ČSSD. Je to asi 18 let, kdy se uskutečnila prezidentská volba, ve které neuspěl, a od té doby se datuje jeho averze. Názorově není sociálním demokratem už dávno. I veřejně dříve říkal, že nevolil ČSSD,“ podotýká. Je mu líto těch členů sociální demokracie, kteří si stále myslí, že Miloš Zeman sociálním demokratem zůstal. „Ne, má svoji agendu, svoje představy i o vládním uspořádání. Pokud se mu ČSSD do nich hodí… například teď, aby měl Andrej Babiš většinu, ČSSD k tomu využije. Pokud ne, hodí ČSSD přes palubu, což opět potvrdil tímto svým výrokem,“ konstatuje Rouček. 

Libor Rouček byl dlouhá léta se současným prezidentem v kontaktu. Byl nejen mluvčím ČSSD, ale také Zemanovy vlády. „Znám Miloše Zemana třicet let. Když jsem s ním poprvé dělal rozhovor, když byl členem Federálního shromáždění a já jako redaktor Hlasu Ameriky, deklaroval se jako liberál. Jeho vzorem byl Winston Churchill. O sociální demokracii vůbec nemluvil. Když jsem se ho na to ptal, neměl s ní nic společného. Pak neuplynuly ani dva roky, a kandidoval za ČSSD a stal se předsedou ČSSD. Říkal jsem si: Fajn, lidé dřív neměli přístup k informacím, každý si musí ujasnit, kde názorově stojí, dobře, je sociální demokrat. Jenže, jak šel čas, ukázalo se, že sice byl úspěšným předsedou a stranu dovedl, jak sám říká, hlavním vchodem do Strakovy akademie, ale jakmile stranu pro své zájmy a účely nepotřeboval, klidně ji hodil přes palubu,“ popisuje Rouček s tím, že skutečný sociální demokrat může kritizovat, ale nikdy neuráží jednotlivce nebo celé skupiny lidí. „Miloš Zeman toto dělá pravidelně, ať jsou to novináři, umělci, nyní gayové, lesbičky, nebo transgender lidé. Sociální demokrat nepodporuje populisty a autoritáře, což Miloš Zeman bohužel dělá. Určité zklamání to pro mě bylo, ale je to už nějakých patnáct let… Ne nyní,“ dodal.   

Vicepremiér Jan Hamáček reagoval na slova prezidenta s tím, že ANO ještě ani nezveřejnilo program. „Jeho rozhodnutí sociální demokracii samozřejmě nepomůže. A jestli jí uškodí? Dnes se tvrdé jádro ČSSD už tak zmenšilo… S největší pravděpodobností to spíš ČSSD uškodí,“ přemýšlí Rouček. „Myslím si, že to Miloši Zemanovi ale nebude vadit. Je to součást dlouhodobé pomsty vůči straně, o které je přesvědčen, že ho dřív podrazila,“ dodal.

Vyhraje Babiš? Padesát na padesát

Zatím první příčky volebních modelů atakovala koalice Pirátů se STAN, v poslední době už se ANO objevilo i na prvním místě.

„Trend posilování pozice uskupení Pirátů a Starostů se do určité míry zastavil. Do voleb jsou tři měsíce, z toho dva prázdninové. Lidé se těší na dovolenou, cesty k moři a uvidí vše v pozitivnějších barvách. Nelze vyloučit, že Andrej Babiš nějaké procentíčko zpátky získá. Nelze vyloučit, že bude první na pásce. Pravděpodobnost je tak padesát na padesát,“ předpokládá Rouček. „Otázkou je, jestli bude mít koaliční partnery, se kterými dá většinu. Pak vstoupí do hry prezident. V normální demokracii by měl prezident pověřit vítěze voleb, ale na druhé straně to musí být strana, která dá dohromady parlamentní většinu, tedy 101 hlasů. Pokud toho Andrej Babiš, v případě, že by volby vyhrál, nebude schopen, lze předpokládat vládní krizi, která může trvat měsíce nebo rok či dva, a opět budeme mít vládu bez důvěry. Ale o tom rozhodnou volby,“ dodal.

Z Babiše prý podle některých komentátorů vyrostl v české politice vrcholný predátor. Když je zahnaný do kouta, hledá jakoukoli metodu, jak se udržet u moci. „Vzpomeňme si, kam to došlo s Donaldem Trumpem, a to jsou velmi podobné osobnosti a politici, jen Andrej Babiš není misogyn. Čekal někdo takový fanatismus a dobývání Kapitolu?“ uvedl také marketér Jakub Hussar v Respektu.

„Jsem přesvědčen, že u nás podobná situace nehrozí. Nejsou zorganizované žádné militantní skupiny. Nelze vyloučit menší demonstrace, ale nikdo nevtrhne do Strakovky nebo na Hrad,“ podotýká Rouček. Srovnávání s bývalým americkým prezidentem Donaldem Trumpem by se ale úplně nevyhýbal. „Oba jsou miliardáři, oligarchové, mají mediální i finanční moc, kterou často používají k dosažení nejen politických, ale i ekonomických cílů. Oba mají popotahovačky se zákonem. Určité paralely jsou. K této dvojici můžeme přiřadit i Benjamina Netanjahua. Když se podíváme na izraelskou politickou scénu, sjednotila se celá proti němu. U nás je to něco podobného,“ popisuje Rouček.

Libye, nebo dialog s Putinem? EU nemá společný postup

V minulých dnech navštívil bývalý místopředseda Evropského parlamentu Německo, kde se konala debata o budoucnosti Evropy. První z plánované série proběhla ve Štrasburku, v Německu pak další. „Jde o to, aby se rozproudila diskuse, jakým způsobem si lidé představují Evropu. Co by měly dělat národní státy, EU jako celek atd. Když se podíváme na minulý půlrok, a potvrzují to průzkumy, důvěra v EU silně vzrostla. Když si vezmeme pandemii koronaviru, existuje společný postup, nákup vakcín, všude se masivně očkuje. Kdyby to měly dělat státy jednotlivě, tak jen silnější by měly dostatek vakcín. Máme covid pas, program hospodářské obnovy. Evropská unie spoustu věcí, kde pravomoci má, dělá dobře. Je ale řada odvětví, kde by mohla pracovat efektivněji,“ popisuje Rouček.

Uvádí dva konkrétní příklady z uplynulých dnů. „Uskutečnila se konference o Libyi, Evropa ale nemá společný postup. Itálie podporuje jednu stranu konfliktu, Francie druhou. Zda uspořádat schůzku a vést dialog s Vladimirem Putinem? Opět některé státy jsou pro, jiné proti,“ popsal. A přidává další zamyšlení: „Je otázkou, jestli bychom neměli mít většinové hlasování. Jedna země může zablokovat ostatních šestadvacet. Může mít pak EU silnější hlas na globální scéně? Je potřeba, abychom vystupovali jednotněji a silněji. Ani Francie, ani Německo nejsou samostatně tak silné, aby v soutěži s Amerikou nebo Čínou a Ruskem mohly uspět samy. Problém je, že můžete navrhnout dobré řešení, ale musí s tím souhlasit všech 27 států. Od toho celá diskuse v rámci Evropy je. Aby občané tohle všechno diskutovali a navrhli nějaké změny.“ 

Klimatická politika. V Německu hlavní téma voleb

V Německu se Rouček účastnil i debaty ve Wieslochu u Heidelbergu na téma klimatická politika. „Do voleb zbývají v Německu tři měsíce, stejně jako u nás. Hlavním tématem je klimatická politika a její dopad do společnosti a ekonomiky. Téma, které se u nás vůbec nediskutuje,“ říká Rouček. „V Německu je shoda napříč celým politickým spektrem, od Zelených, kteří to vidí radikálněji, až po konzervativní CDU/CSU: Klimatická krize tady je, je potřeba s ní něco dělat a využít ji k velmi silné ekonomické změně. Německo bude dávat obrovské prostředky na vývoj nových technologií, ať je to elektromobilita, nebo vodík. Je na tom shoda i s velkými společnostmi z chemického nebo ocelářského průmyslu. Vidí to jako příležitost, chtějí být na špici nového technologického vývoje, nové průmyslově-technologické revoluce. Měli bychom si z toho vzít trochu příklad, abychom nezaostávali a nebyli jen montovna Německa,“ dodal.

Česká politika a český průmysl se k těmto tématům podle něj stavějí zbytečně skepticky. „Vidíme to už například při výrobě aut. Elektromobily představují deset procent výroby. Co se týká technologií, všechno ale přichází z venku. My jsme nespokojení, že jsme montovnou, ale můžeme si za to trochu sami. Když se stavíme k vývoji skepticky, nic sami vlastního pořádně nevyvíjíme, tak můžeme být rádi, že jsme alespoň montovnou německých nebo dalších nadnárodních firem. Jinak bychom neměli nic. Může se stát, že automobilový průmysl během patnácti let přejde na jiné pohony, a tomu nikdo nezabrání. My máme možnost se na tom podílet, nebo neustále remcat proti, a pak se nemůžeme divit, že v lepším případě budeme montovnou,“ popisuje.

„Ať se nám to líbí, nebo ne, nová technicko-průmyslová revoluce je tady. Když se v minulosti bránila města tomu, že kolem nich povede železnice, šla ekonomicky dolů. Tak je to i dnes s rozvojem elektromobility a přechodem na obnovitelné zdroje,“ dodal.

Rouček přidává srovnání opět s našimi severními sousedy. „Když si porovnáme Česko a Německo, vyrábíme z obnovitelných zdrojů tak třináct nebo čtrnáct procent elektřiny, v Německu je to padesát procent, a Německo je stejně průmyslové, ne-li průmyslovější, než jsme my. V Dánsku, Švédsku ještě více,“ uvedl. „Sami bychom se měli zapojit, pokud nechceme, aby nám ujel vlak a nebyli jsme jen montovnou s dopadem na životní úroveň. Pokud nemáte příjem z vynálezů, výroby, pak jsou nižší mzdy i platy. O tom je i rozdíl mezi platy a životní úrovní mezi Německem a námi,“ dodal.

Němci sázejí na obnovitelné zdroje. „Příští rok zavírají poslední blok atomové elektrárny. Mají jasný plán, kdy ukončí těžbu uhlí. 70 až 75 procent energie do budoucna budou vyrábět z obnovitelných zdrojů. Přál bych si, aby podobná debata začala i u nás. Tady se debatuje pouze o tom, kdo by měl nebo neměl dostavět jadernou elektrárnu v Dukovanech. Nepoložíme si otázku: Jak více podpořit fotovoltaiku? Kdyby si každý mohl dát na střechu fotovoltaický panel, jestli bychom nevyrobili více energie, než co dodá blok elektrárny v Dukovanech nebo v Temelíně? A že je to utopie? Německo jasně ukazuje, že to jde. Nechci tím říci, že jsem proti atomové energii. Nejsem. Jen mi jde o to, abychom začali uvažovat trochu reálně a poučili se od nejúspěšnějších zemí, a díky tomu byli k přírodě ohleduplnější. Technologicky to jde zvládnout. Jak výrobu, tak přenos energie,“ dodal.  

Testy zdarma pro všechny. I pro cizince

Při příležitosti diskusí o budoucnosti Evropy procestoval Rouček část Německa. Stále jsou platná některá opatření. „Díky tomu, že koordinujeme situaci v celé EU, jsou podobná. V Německu, když máte dvě očkování, není problém. Když má někdo za sebou jednu vakcínu jako já, musí mít negativní test. Všude jsem si mohl nechat test udělat, a to zadarmo. Zadarmo je i pro lidi ze zahraničí. To je rozdíl mezi námi a Německem. Můj syn, když přijede z Francie, kde studuje, musí za testy platit. Má totiž francouzské pojištění,“ podotýká. 
 

Od 1. července platí celoevropský covid pas. „Je potřeba s tím počítat, že potvrzení po vás budou chtít například při ubytování. V restauraci vám přinesou také lísteček, kde vyplníte telefonní číslo a adresu, kdyby došlo k nějaké nákaze. Využívají chytré trasování,“ dodal ještě k opatřením platným ve Spolkové republice Německo.