„Při příležitosti 25. výročí založení Občanské demokratické strany jsem byl médii občas požádán o rozhovor. Ano, občas, většinou se pochopitelně ptali bývalých členů, kteří se se stranou ve zlém rozešli a dosáhli významných politických neúspěchů, samozřejmě proto, aby pohled na současnou ODS byl co nejobjektivnější,“ podotkl Fiala. Následně uvedl přepis podle něj typického rozhovoru, který umožnil prezentovat to, co současná ODS veřejnosti nabízí. 

„Proč jste takový debil?“ ptá se například v rozhovoru redaktor. „Nemohu...,“ odpovídá Fiala, ale skáče mu do řeči redaktor. Když se pokusí o odpověď znovu, opět mu do řeči skáče redaktor. „Vy mi stále neodpovídáte. Víte, já jsem si dělal takový ‚špinavý‘ (ve sluchátku je slyšet mírné pochechtávání redaktora) průzkum mezi svými známými a já jsem se shodl jednoznačně na tom, že jste debil. Co mi k tomu řeknete?“ táže se znovu redaktor. Fialovi však není umožněno odpovídat ani poté. Není mu umožněno odpovědět ani tehdy, když se redaktor ptá na vlajku ODS.

„Tedy se stydíte a to, myslím, mluví za všechno. Já vám děkuji, pane předsedo. To byl Petr Fiala, předseda vám dobře známé strany, a nyní se podíváme na něco radostnějšího a důležitějšího. V pražské zoologické zahradě se nečekaně narodilo mládě brouka…,“ končí fiktivní rozhovor redaktor.

„Jsme rádi, že redaktoři projevují tolik trpělivosti, protože jinak by se u nás ani dobrá politika nedala dělat. Za prostor, který jsem v médiích dostal, jsme já i celá ODS nesmírně vděčni. Jen tak dál,“ ironicky poznamenává závěrem svého blogu Fiala.

Původní text ZDE.

Na tento blog reaguje mimo jiné předseda Strany svobodných občanů Petr Mach. „Předseda ODS Petr Fiala se stal obětí hackerů, napadli jeho blog a facebookový profil a snaží se z něj udělat hlupáka. Divím se, že to PR oddělení strany dosud neodstranilo,“ poznamenává. 

Obsáhleji poté na rozhovor reaguje bývalý člen ODS a analytik Tomáš Haas. 

„Příchod pana předsedy Fialy, i jeho okamžitý významný politický úspěch, to, že se stal předsedou za tři měsíce po vstupu do strany a svou kandidaturu zahájil ještě před tím, jsem uvítal. Strana nutně potřebovala novou krev a v případě pana profesora jsem věřil, že bude tím, kdo stranu může oživit, bez ohledu na jeho nestandardní vstup do aktivní politiky. Bohužel se to nestalo,“ reaguje Haas s tím, že pro stranu je důležité, aby si k ní našli cestu voliči. A to se nestane jinak, než že si k nim najde cestu sama strana.

„Ano, ten rozhovor je přesně tím, co současná ODS nabízí. Neodpovídá na to, co tíží a na co se ptají občané, ti, kteří by jí snad mohli jednou volit. Odpovídá na otázky, které jí nikdo neklade a na které od ní nikdo odpověď nečeká. A to přesně je nabídka dnešní ODS,“ myslí si Haas. Článek předsedy Fialy podle něj poukazuje na aroganci a neschopnost vnímat pocity a otázky potenciálních voličů ODS. 

Celý příspěvek Tomáše Haase:

Je to rozhovor fiktivní a jeho autorem, tím, kdo klade otázky i tím kdo na ně odpovídá, je předseda ODS.

Já jsem četl více rozhovorů bývalých členů ODS a sám jsem rozhovor k 25 výročí ODS poskytl.
Ani já ani nikdo z těch, jejichž rozhovory jsem četl, by se nikdy neptal pana předsedy, jestli je "debil". Naopak, všichni jejichž rozhovory jsem četl, a i já, se o panu předsedovi vyjadřovali positivně.

Nikdo z těch o kterých pan předseda píše, nedosáhl v poslední době významných politických úspěchů. A pokud mohu soudit podle sebe, ani se o politický úspěch nepokoušeli. Alespoň já jsem se s jedinou stranou, které jsem byl členem, rozloučil, aniž jsem se ucházel o nějakou kandidaturu, nebo stranický post. Necítím se neúspěšný, proto, že jsem nedosáhl "žádného významného politického úspěchu", o který jsem nikdy neusiloval. A pokud vím, stejně tak je tomu i u ostatních bývalých i současných členů ODS, kteří byli tiskem v tyto dny požádáni o rozhovor.

O ODS píši proto, že ji považuji za svou stranu. Ne pro její pověst, která ostatně téměř zaručuje, že snaha o získání nějakého velkého politického úspěchu by byla předem odsouzena k nezdaru. Bylo to proto, že jsem nechtěl být členem strany, která není tou stranou, do které jsem kdysi vstupoval.

Vystoupil jsem z ní kdysi, na několik let sem se vzdálil z vlasti a po návratu jsem do strany nevstoupil. Právě proto, že jsem nalezl stranu jinou, než tu, které jsem býval členem. Psal jsem, kritizoval jsem a varoval jsem. Marně. ODS se, jak jsem psal, potom co ztratila téměř jeden a půl milionu voličů, kteří ji kdysi věřili, stala malou stranou bez důvěry svých bývalých voličů.

Znovu sem do ní vstoupil v létě 2013, před volbami, které jsem očekával budou pro ODS tragické. Vstoupil jsem proto, že jsem považoval za nutné straně, kterou tak dlouho klritizuji aktivně pomoci. A to jsem dělal jak nejlépe jsem uměl, jako řadový člen. Aniž bych si dělal nějaké nároky na nějaký "významný politický úspěch", na nějaké veřejné, nebo stranické funkce či posty.

Příchod pana předsedy Fialy, i jeho okamžitý významný politický úspěch, to, že se stal předsedou za tři měsíce po vstupu do strany a svou kandidaturu zahájil ještě před tím, jsem uvítal. Strana nutně potřebovala novou krev a v případě pana profesora jsem věřil, že bude tím, kdo stranu může oživit, bez ohledu na jeho nestandardní vstup do aktivní politiky.

Bohužel se to nestalo.

Jedna z prvních vět, kterou jsem od pana předsedy slyšel, bylo něco, co jsem před tím slyšel od předešlých činovníků ODS: Nebudeme se nimrat v minulosti, díváme se optimisticky do budoucnosti. A "jen žádné sebemrskačství".

Strana, která se bojí své minulosti, žádnou budoucnost nemá, pokud to, co ji v minulosti škodilo, nechce poznat, a viditelně se s tím vyrovnat.

ODS ztratila důvěru více než milionu svých bývalých voličů a poloviny svých bývalých členů.
Nikdy, ačkoliv ten odliv trval léta a já sám jsem o něm v průběhu té doby mnohokrát psal, se ODS problémem nezabývala. A nezabývá se jím ani teď a i teď tvrdí, že je již jiná a lepší.

To, co ji škodí nehledá u sebe a v sobě, vinu za svů pád a za to, že se již dva roky nepohla z místa a její důvěra kolísá v rámci statistické chyby tam, kde skončila ve svém katastrofálním propadu ve volbách před dvěma roky, klade tam, kam ji kladla po celou dobu svého propadu.

Václav Klaus kdysi, v době, kdy ODS dosahovala dvaceti pěti a vyšších procent hlasů ve volbách, varoval před přílišným optimismem, poukazoval na to, že pravice má v naší politice relativně malý prostor, že není tolik pravicových voličů, aby se spoléhala na to, že její pozice je jistá a její volební úspěch je předem daný.

ODS dělala po celá léta právě to, úbytek voličů se dlouho nepromítal do volebních výsledků a strana se o své voliče a o důvody proč ji volí a proč ji věří - a hlavně pro ne, přestala zajímat. V roce 2008 jsem napsal: "Stále víc a víc mých přátel mi říká, že ODS naposledy volili se skřípěním zubů. Pnutí mezi stranou a jejími voliči a členy roste a nelze je ignorovat a natahovat do nekonečna. Jednou to zákonitě musí prasknout". "Neboj se", říkali mi ti, se kterými jsem o tom mluvil, "u nás to tak nefunguje".

A pak to prasklo. Protože primárním článkem a konečným arbitrem ůspěchu, je v politice volič a jeho důvěra. To platí na celém světě, my nejsme výjimkou. A ODS svůj politický prostor ztratila.

Kdo může ODS "vytáhnout z díry"? Mohou to být opět jen voliči. 
Kde se ale ti voliči vezmou? 
Jediným reservoárem potenciálních voličů ODS jsou, ať se to vedení ODS líbí, nebo ne, její bývalí voliči. Voliči levice ji volit nebudou. Jesti kritici kdysi ODS právem vyčítali, že se příliš "rozkročila", nedá se dnes o rozkročení mluvit, rozkročujeme se do obou stran a co ODS dělá, není rozkročení, ale posun doleva. Tam ale bude nové voliče marně hledat. Hledat je musí mezi těmi, kterým dnes nechce přijít na jméno a které prohlašuje za zrádce, krysy opouštějící loď a okopávače svých bělostných kotníků. Za viníky svého pádu.

Dokud k nim ODS nenajde cestu a nezačnou se k ní vracet, nepohne se z místa. 
Dokud nezačně hrát roli opoziční strany a nebude nabízet svůj vlastní alternativní program a bude jen poukazovat na chyby vlády, nepohne se z místa.
Dokud se nepoučí ze svých vlastních chyb a bude žít jen z poukazů na korupci vládních stran, nepohne se z místa.
Dokud bude slepě kopírovat zahraniční politiku vlády, nepohne se z místa. 
Pokud si za svého hlavního nepřítele vybere prezidenta, který má důvěru sedmdesáti procent obyvatel této země, jako by příští volby nebyly parlamentní, ale prezidentské, nepohne se z místa.
Pokud bude ODS hlasem Tomáše Halíka, Jaromíra Štětiny, Karla Schwarzenberga, Miroslava Kalouska, Lubomíra Zaorálka, Martina Bursíka a ne hlasem svých potenciálních voličů, nepohne se z místa. 
A pokud bude své kritiky považovat za nepřátele a "okopávače kotníků", nepohne se z místa.

Dá se to zkrátit do jedné věty. Dokud ODS nenalezne odvahu být sama sebou a neosloví své potenciální voliče a bude je jen urážet, nepohne se z místa.

Panu předsedovi se ale v jeho "rozhovoru" podařilo jedno.

"Abych vzdal hold žurnalistické práci, uvádím zde přepis typického rozhovoru, který nám (téměř) umožnil prezentovat to, co současná ODS veřejnosti nabízí..."

Ano, ten rozhovor je přesně tím, co současná ODS nabízí. Neodpovídá na to. co tíží a na co se ptají občané, ti, kteří by jí snad mohli jednou volit. Odpovídá na otázky, které jí nikdo neklade a na které od ní nikdo odpověď nečeká.

A to přesně je nabídka dnešní ODS.

Pana předsedy si příliš vážím na to, abych věřil, že arogantní a upřímně řečeno dětinský článek, vznikl na jeho popud a jeho přání. On sám jej prezentuje jako fikci která má "nám" cosi umožnit. To implicitní "My" není jen pan předseda, je jím celé vedení ODS. Je to vidět i z naduté arogance, která charakterizuje tento článek a kterou jsem u pana předsedy nikdy nezaznamenal.

Jestliže ten článek poukazuje na cosi "typického", je to právě ta arogance a neschopmost vmímat pocity a otázky potenciálních voličů ODS. Přesně to, pro co je ODS na okraji jejich zájmu.

A tak je zde otázka, kdo by tak asi pana předsedu, protože myslím, že nevyjadřuje nic než pocity jeho kolegů ve vedení ODS, mohl považovat za "debila".

P.S. Za sebemohu jen říci, že jediný politický významný úspěch, který bych si přál, by byl úspěch ODS. I když o něm vzhledem k přístupu ODS k jejím současným i bývalým voličům stále více pochybuji.