V červnu to budou tři roky od hlasování o brexitu a v souvislosti s tím se z pohledu Pekárkové Velká Británie hodně změnila. „První, co se stalo, my, uražení Poláci, jsme se houfně začali stěhovat domů, protože jsme po dlouhé době zjistili, že asi ne všichni si přejí, abychom tam byli,“ popsala.

Upřesnila také, proč i pro Čechy používá termín „my Poláci“. „Dělám si z toho už řadu let srandu, protože mě překvapilo, že v Británii, kterou jsem považovala za velmi zcestovalou s dobrým povědomím o ostatních zemích, nás neznají. Když jsem tam řídila taxík, měla jsem kolikrát problém vysvětlit zákazníkům, proč nejsem Polka,“ uvedla s tím, že ani po několikátém vysvětlení to nebyli schopni pochopit. „Na východ od Německa je to pro Brity asi prostě to Polsko,“ dodala stále ještě udiveně.

„Pracovní trh se od té doby v Británii totálně změnil. Najednou Británie zjišťuje, a to ještě před tím vlastním brexitem, jak to taky může vypadat, pokud přijde o nás Poláky,“ míní Pekárková, která má pocit, že v péči nebo podobných službách se v Británii začal projevovat nedostatek pracovních sil, tedy Východoevropanů s pracovním povolením, ochotných pracovat za relativně nízké mzdy relativně za ne dobrých podmínek.

Češi, Slováci a Poláci svým způsobem mohou na brexitu vydělat. „Těm, kteří vydrželi, tak pokud tam budou smět být dál, jako že asi ano, tak svým způsobem brexit pomůže,“ míní Pekárková a dodává, komu brexit pomůže ale daleko víc. „Je to až trapné, ale pravděpobně brexit pomůže ilegálním imigrantům, kteří pracovní povolení nemají,“ je přesvědčena. „Přistěhovalci z bývalých britských kolonií nebudou brexitem nijak ovlivněni,“ poznamenala.

„Mnohé, spíše neoficiální firmy totiž budou najednou muset vymýšlet způsob, jak zaměstnávat lidi, kteří to pracovní povolení nemají a nejsou v zemi legálně, protože nebude dostatek pracovníků,“ doplnila s tím, že je to zkrátka trochu absurdní.

Setkala se prý se spoustou strašného smutku a bezmoci právě u lidí z Česka a ze Slovenska žijících v Británii, které prý velmi mrzí, že nemohli v referendu o brexitu volit. „Říkali mi, že by volili odchod, protože by se zbavili migrantů, ale zapomínali, že ti jediní migranti, kterých se Británie může zbavit brexitem, jsou oni sami,“ podotkla Pekárková.

Prozradila, co je podle ní ten důvod, že u Britů zvítězilo rozhodnutí odejít z EU. „Moje prohlubující se představa je ta, že to z velké části udělal pan Murdoch, který na první stránce The Sun, což je takový český Blesk, asi čtyři týdny před referendem dával třeba deset důvodů, proč odejít z EU, zato ani jeden jediný, proč tam zůstat,“ dala za příklad, jak a kdo na Brity systematicky působil a ovlivnil je.

„Tohle mělo velkou roli, šlo třeba jen o pár procent lidí a došlo také k lehké démonizaci nás Poláků. Pár dní po rozhodnutí v referendu mi volali lidi z Anglie, že jsou děti nás Poláků šikanovány a napadány ve škole a nadávají jim do ilegálů, což v podstatě byl každý, kdo neuměl dokonale anglicky. Přišla určitá nenávist proti Východoevropanům, Středoevropanům, Čechům, Slovákům, kterou nikdy předtím necítili, vlastně aniž někdo příliš rozlišoval, kdo vlastně jsme,“ přiblížila Pekárková.

Řeč přišla i na rostoucí násilí ve smyslu útoků nožem či kyselinou právě v Londýně. Pekárková k tomu zmínila jedno své vysvětlení, které prý nikoho ani nenapadlo. „Jen v posledních deseti letech jsme v Británii pozavírali strašnou spoustu policejních stanic. Dnes, když voláte policii k násilnému trestnému činu, tak buď máte velké štěstí, že je poblíž, nebo to potrvá půl hodiny, než přijedou ze zatím nezavřené stanice,“ sdělila Pekárková hlavní problém tamního násilí.

Pekárková také připomněla, že v Londýně dochází k mnoha případům ženské obřízky. „Toto znetvoření se děje běžně v Africe, ale už několikanásobně méně než mezi přistěhovalci z těchto zemí,“ říká. Vidí zde prý jistou indikaci v tom, co zažila s Čechy a Slováky v Americe. „Tam je zase neuvěřitelná spousta bigotů (pozn. red. – náboženských fanatiků), jaké byste zase v Česku nebo na Slovensku nenašli, nebo jedině ve dne s lucernou,“ dala za příklad Pekárková, podle které vypadá, že někteří lidé z Ariky, kteří přišli do Londýna, se utvrdili v tom, že budou skuteční Afričané, kteří dělají to a to. „Najednou obecně vždy vzniká velká potřeba identifikovat se v cizí zemi se svou rodnou zemí, kterou opustili.“

Původní zdroj ZDE.

A jak pozoruje Pekárková Česko zvenku? „Česko se hrozně změnilo. Pro lidi, kteří zde dlouho žili, pak přišla revoluce, a to bylo ještě horší než se přestěhovat do cizí země, tam věděli, co je čeká. Vše se změnilo a lidé žili v totálně cizí nebo fungl nové zemi, aniž si to vybrali, natož přáli,“ míní. „Tím by se dala vysvětlit i řada odporu lidí k Havlovi, pasivní nadávání za počítačem a v hospodě nebo komentáře na sociální síti,“ míní.

Zmínila také, že v Británii lidé absolutně nejsou rasisté. „Tam se to nenosí, ani Čechy nevidím jako velké rasisty. Jsme na tom dobře, na to, že máme vládu, jakou máme a dlouho jsme nemohli nikam vyjíždět,“ řekla s tím, že v Anglii se občas projevují někteří Češi spíše jako burani. „Češi si mysleli, že je v Anglii třeba budou mít raději než Indy nebo černochy, protože jsou bílí a jsou něco víc, a dostali totální facku,“ řekla s tím, že to byl pro Čechy velký šok, když byli Indové nebo černoši na některé pozice upřednostněni.