„Když totiž někdo v posledních dvou letech vlády KSČ seděl v Prognostickém ústavu Československé akademie věd (prý přezdívanému Jakešova věštírna), má bohužel jasný důvod zdůraznit, že opoziční aktivita komunismus neporazila, a tudíž pasivita vůči režimu měla vlastně stejný efekt,“ dodal. 

Vzpomíná také na to, jak Klaus před revolucí vystoupil v rakouské televizi, kdy varoval před unáhlenými tržními reformami a mohl přednášet na univerzitě v Linci. Podle Šafra je tak nyní drzost, že se Klaus hlásí k větě, že disidenti nezbourali komunismus. 

„Každý, kdo v zemích východního bloku aktivně vystupoval proti komunistické diktatuře, přispěl svým dílem k jejímu pádu. Snižovat jejich roli je naprosto nemístné. Charta 77 a další opoziční iniciativy v Československu napomohly tomu, že v naší společnosti existovalo vědomí, že žijeme v hanebné diktatuře. Disidenti pomohli společnosti si uvědomit, že daný stav věcí není v pořádku. Kdyby tu nebyli, situace společnosti by byla ještě mnohem horší a nedůstojnější,“ zmínil dále Šafr a zdůraznil, že snižování role disidentů a širokého občanského hnutí je nespravedlivé. 

Závěrem pak dodal, že bychom měli být vděční lidem, kteří proti komunismu aktivně vystupovali. „Protikomunistická opozice sama o sobě nezbořila komunismus, ale rozhodně přispěla k jeho pádu a především určila mnohem jasnější směr k demokracii. To je světlá stránka našich dějin a je nesmyslné ji snižovat a zpochybňovat a tím obhajovat občanskou pasivitu. To má totiž důsledky i pro dnešní dobu, kdy o část naší svobody právě přicházíme spolu s tím, jak tu znovu zvedají hlavu síly, které měly navždy zůstat po právu poražené,“ uzavřel.