Pavel Zeman začínal jako státní zástupce v Plzni, po několika letech na Nejvyšším státním zastupitelství v Brně se v roce 2004 stal zástupcem ČR v Eurojustu, agentuře EU pro spolupráci v trestních věcech.

Když se v roce 2010 v Nečasově vládě vrátil na Ministerstvo spravedlnosti Jiří Pospíšil, rozhodl se odvolat nejvyšší státní zástupkyni Renatu Veseckou a její místo nabídl právě Zemanovi. Ten v čele NSZ stanul od 1. ledna 2011.

Jiří Pospíšil si i po deseti letech myslí, že Pavel Zeman byl tehdy dobrá volba. „Byl razantní, posílil nezávislost státního zastupitelství a vzdoroval politikům,“ vzpomíná pro ParlamentníListy.cz Pospíšil.

Bývalý ministr spravedlnosti také připomíná, že za Zemana došlo k zásadní změně ve vnímání veřejné žaloby, která v první dekádě tisíciletí mnohokrát čelila podezření, že jde na ruku mocným.

„Dnes už si i díky jeho práci nikdo ani nevzpomene na doby, kdy vrcholní státní zástupci čelili podezřením, že neřeší důležité kauzy v oblasti hospodářské trestné činnosti, a to zejména korupce. Od doby, kdy jsem Pavla Zemana vybral, se neobjevují podezření, že státní zástupci něco ‚zametají pod koberec‘,“ připomíná dnes Pospíšil.

Jakkoliv to nebyla jenom zásluha Pavla Zemana, je podle bývalého ministra a předsedy TOP 09 nesporné, že se Zemanem „nikdy nebyl spojen žádný případ podezření, že by ve funkci ‚ohýbal‘ zákon ve prospěch někoho vlivného“.

Pospíšil jen lituje, že Zeman nedokázal prosadit zákon o státním zastupitelství. „Nepřesvědčil politiky, aby schválili nový zákon o státním zastupitelství. Když jsem před deseti lety odcházel z Ministerstva spravedlnosti, byl jeho kompletní návrh napsaný, ale od té doby se nenašel ministr spravedlnosti, který by měl odvahu ho nechat schválit v Parlamentu,“ litoval Pospíšil.

Někteří právníci ale připomínají i problematičtější momenty Zemanova působení. Například Zdeněk Koudelka, ústavní právník a někdejší státní zástupce, připomíná kontroverzní chování státních zástupců, kteří často zneužívali právní předpisy, a Zeman tomu přinejmenším přihlížel.

„Za Pavla Zemana se rozjelo zneužití práva, kdy si státní zástupci vybírali soudce pro uvalení vazby či odposlechy,“ vzpomíná Koudelka. Ten již od roku 2012 opakovaně připomínal v souvislosti s chováním Zemanových podřízených právnickou zásadu „otrávený strom rodí otrávené plody“.

Protikorupční revoluce a soudci „ubytovatelé“

Slavné byly v letech 2012 a 2013 zásahy policejních komand, načasované na čtvrtek, aby byl po uplynutí 48 hodin zadržený předveden před vazebního soudce v sobotu. Víkendové služby na soudech totiž byly plánované dopředu a dalo se zjistit, který soudce bude rozhodovat – právě v té době se také rozšířila pro některé soudce pro jejich vstřícnost k návrhům na uvalení vazby přezdívka „ubytovatel“. Rovněž bylo pod mnohdy problematickými záminkami manipulováno s místní příslušností případu, takže se skutky spáchané v Praze řešily třeba v Ostravě.

V éře, které se přezdívalo „protikorupční revoluce“, došlo kromě celostátně známých případů, jako je Marek Dalík, David Rath nebo stále pokračující série procesů s Janou Nečasovou, i k mnoha problematickým kauzám na komunální úrovni. Například procesy se zastupiteli v Jaroměři nebo Postoloprtech přinesly mnohé problematické právní konstrukce, a v obou případech nakonec soudy obžalované po mnoha letech osvobodily. Tyto případy čelily kritice například i od předsedy Ústavního soudu.