Jiří Pehe má za to, že Česko je rozdělenou zemí. V ekonomice už hraje prim nová generace, ale v politice stále dominují staré struktury. Tyto staré struktury přitom podle Peheho mohou Česku ještě pořádně ublížit. Zvlášť, když teď, v koronavirové krizi, zatížily Česko dalším státním dluhem v podobě 500 miliard jen za letošní rok.

Podle politologa navíc nejde jen o problém Česka. Podobné problémy prý řeší celá západní Evropa. Starší politici, ale také méně vzdělané vrstvy obyvatelstva bez ohledu na věk, se snaží brzdit globalizaci a dovolávají se tradičních hodnot, mladší generace a vzdělanější lidé v globalizaci vidí výhody, využívají je a snaží se řešit problémy dneška, jako jsou práva menšin. 

Česko se však podle politologa musí vypořádat s něčím, co Západ trápit nemuselo. S dědictvím 40 let vlády komunistů.

„Tím nejdůležitějším je skutečnost, že starší generace strávily části svých životů v komunistickém systému, který na čtyři desetiletí izoloval společnost od debat probíhajících na Západě. Zatímco tam se odehrávala „humanizace kapitalismu“ jdoucí ruku v ruce s nástupem sociálních států a debata o emancipaci různých menšin i žen (a i ekonomicky podmíněný marxismus mutoval do neomarxismu s jeho důrazem na „kulturní kapitál“), v komunistickém světě se předstíralo, že tyto otázky jsou v podobě budování socialismu jednou provždy vyřešeny. Udržování této ideologické lži bylo navíc možné jen za cenu uzavřených hranic a různých forem zastrašování a represe,“ napsal Pehe.

Toto dědictví nás podle názoru politologa ovlivňuje dodnes. Je to znát na tom, kdo je momentálně premiérem a že nemalá část české společnosti volá po vládě pevné ruky a klidu na práci.

„Bohužel relikty českého postkomunismu jsou do jisté míry i strany pravicové opozice. Babiš to dobře pochopil, a i proto útočí na takzvané tradiční strany s pomocí výroků o masivní korupci a sociální necitlivosti z dob české ekonomické transformace nebo ekonomické krize po roce 2008. Tyto strany jsou ovšem poznamenány politickým postkomunismem i v mnoha jiných ohledech. Vidíme to v jejich oportunistických postojích k Evropské unii, opatrném našlapování okolo mezinárodních smluv zaručujících rovnost ženám a některým menšinám. A viděli jsme to před několika lety v jejich postojích k migrační krizi,“ pokračoval Pehe.

Politolog však varuje, že mladší generace už si to dlouho nedá líbit, bude se chvíli víc angažovat v politice a přijde nevyhnutelný střet.