Pehe svým komentářem na serveru Aktuálně.cz reaguje na tablo, které koluje sociálními sítěmi.

„To ve své horní části nabízí fotografie sedmi politiků, jejichž země neslavně vynikly nad zbytkem světa tím, že nezvládly boj s nemocí covid-19. Všichni tito politici jsou muži: americký prezident Donald Trump, brazilský prezident Jair Bolsonaro, ruský prezident Vladimír Putin, francouzský prezident Emmanuel Macron, španělský premiér Pedro Sanchéz, italský premiér Giuseppe Conti a britský premiér Boris Johnson,“ vypisuje Pehe. 

„V dolní části tabla jsou podobenky političek, jejichž země naopak zvládly boj s koronavirem na výbornou: německá kancléřka Angela Merkelová, tchajwanská prezidentka Cchaj Jing-wen, novozélandská premiérka Jacinda Ardernová, dánská premiérka Mette Frederiksenová, finská premiérka Sanna Marinová, norská premiérka Erna Solbergová a islandská premiérka Katrín Jakobsdóttirová,“ představuje Pehe ty naopak úspěšné političky.

Pehe si uvědomuje, že takové závěry mohou být značně zjednodušující.

„Existuje kupříkladu i řada zemí, které zvládly zdravotnickou fázi boje s koronavirem velmi dobře, a v jejichž čele přitom stojí muži. Lze také namítnout, že nejméně tři politici na zmíněném tablu – francouzský prezident a premiéři Itálie a Španělska – sice stojí v čele zemí, které nezachytily nástup pandemie, ale později si počínali kompetentně,“ vysvětluje Pehe.

Tablo ho podle vlastních slov spíše přivedlo na myšlenku, že nejde o to, zda v čele nejvíce postižených zemí stojí muži, ale jací muži to jsou.

„Společným jmenovatelem zemí, kde se koronavirem nakazily velké počty lidí a mnoho jich zemřelo, a v nichž pandemie ještě zdaleka není pod kontrolou, není, že v jejich čele stojí muži, ale že je vedou populisté a diktátoři s rozměrnými egy,“ míní Pehe. A přidává příklady dalších mužů, kteří se na zmiňované tablo nevešli, jako mexický prezident Andrés Obrador nebo indický premiér Narend Mori.

Zároveň podle něj není bez zajímavosti, že nejúspěšnějším zemím v boji s covidem opravdu častokrát vládnou ženy.

„Žádná země, v jejímž čele stojí politička, totiž v boji s koronavirem neselhala. Všechny tyto země daly na rady expertů a na uměřenost, nebouchalo se zbytečně pěstí do stolu, jejich vlády nezpochybňovaly vážnost nákazy, ani přijatá expertní řešení. Bojovalo se o zdraví a životy obyvatel, spíše než o politické body,“ hledá důvody Pehe.

„Nelze samozřejmě pominout skutečnost, že všechny zmíněné političky, jejichž země v boji s koronavirem uspěly, vládnou v zemích s obecně vysokou mírou důvěry v instituce, s vyspělými kulturami právního státu i demokratického vládnutí, což ke zvládnutí krize jistě přispělo,“ snaží se Pehe mírnit příliš genderové pojetí své analýzy.

Opakuje proto, že hlavním důvodem nezvládnutí pandemie v některých zemích není fakt, že tam vládnou muži – ale že jsou to muži arogantní. „Ale i když zevšeobecňování je vždy riskantní, nelze si zároveň nevšimnout, že všichni nacionální populisté, od Trumpa až po Bolsonara, jakož i různí diktátoři, se vyznačují nemalou dávkou arogance, zálibou v silových řešeních, jakož i nadměrnými egy,“ podotýká.

„A nelze si nevšimnout, že u ženských političek je tyto charakteristiky těžké hledat, což se v krizi, jakou je pandemie nemoci covid-19, osvědčilo. Asi tak není úplně od věci nápis, jímž je zmíněné tablo uvozeno: Možná svět potřebuje více žen ve vedení,“ zamýšlí se Pehe nakonec.