Sechter v minulosti působil jako poradce předsedy Poslanecké sněmovny pro Evropskou unii a zahraniční vztahy – konkrétně Radka Vondráčka (ANO).

„Hodnotit roli předsedy Sněmovny bych mohl asi ze své pozice navenek, protože mám napozorované i to, jak vykonávají funkci v zahraničí předsedové nebo předsedající parlamentů, často v roli upozaděné, nikoliv té frontální. Oni usednutím do toho předsednického křesla většinou v zahraničí se stahují a reprezentují tu konkrétní sněmovnu, respektují většinu a opozici,“ zmínil Sechter.

A odpovídal tak na otázku, jak se z diplomatického hlediska liší působení Markéty Pekarové Adamové (TOP 09) v čele české dolní parlamentní komory.

„Tady v tomto případě je to mnohem složitější, protože předsedkyně reprezentuje teď menší stranu koalice, která má asi problémy v těch volebních průzkumech a zároveň je předsedkyní té strany, takže ta role se dá podle mě těžko dělit. Radek Vondráček byl místopředsedou strany, dokonce místopředsedou strany pro zahraniční vztahy, což mnozí zahraniční partneři vnímali, že to je ta první adresa. Jestliže chtějí s tou vládní stranou komunikovat, takže celý svět to vnímal, bylo to čitelnější. Teď, myslím, se musí velmi pečlivě rozlišovat, co je ten stranický jaksi krok do veřejného prostoru předsedkyně TOP 09 – a co je skutečně sněmovní konání,“ zmínil Sechter.

Řeč byla i o Sechterově diplomatickém působení v době, kdy jsme vstupovali do Evropské unie v roce 2004. Tehdy působil jako zástupce velvyslance ČR v Německu.

„Tehdy byla v Německu úplně jiná situace než dnes, měli tam dvoucifernou nezaměstnanost. Skutečně s tím válčili, vůbec dohodnout se na reformních krocích bylo problematické, vládla sociální demokracie, která v pozadí s odbory nakonec byla strůjcem těch sedmiletých přechodných období, která naši pracovníci dostali jaksi od Unie jako podmínku našeho vstupu. Nedalo se působit na německém pracovním trhu, dneska máte situaci naprosto opačnou,“ zmínil například Sechter.

„Ten náš vstup se transformoval v těch sousedních zemích do jakési další hrozby, kterou už prostě soudržnost těch zemí, i tak vyspělých a bohatých jako Bavorsko, prostě nezvládne. A navíc to zapadne do volebního boje, volby tam byly v roce 2002, a nakonec jsme z toho vyšli s tou sedmiletou přechodnou lhůtou,“ podotkl také Sechter.

„V Německu jsem byl od roku 2002, takže ty dva roky byly naplněné tím, že nejsilnější a nejvýznamnější stát, a sousedící vlastně s těmi dvěma velmi se dynamicky rozvíjejícími se ekonomikami bezprostředně, to je s Českou republikou a s Polskem, tak to vlastně do značné míry určovalo, jaká budou přechodná období, co lze, co nelze – a nakonec se tam ten německý design v řadě případů dá najít, ten tehdejší dobový. Takže opravdu to byl někdy bilaterální boj, protože i Evropská komise říkala, že jestli s tím bude Německo souhlasit, tak je to v pořádku. Pro naše dopravce, ta nejrůznější omezení, pětiletá, nesmějí naložit člověka či náklad na jejich území... Evropská komise nedává nic zadarmo, je to všechno vybojovaná věc, a i když ten rámec máme všichni stejný, tak zejména ty vstupní rozhovory jsou naplněné naprosto, a říkám to zcela otevřeně, tvrdým lobbingem zájmových svazů, organizací, které cítí jedinečnou příležitost, jak se prostě vypořádat s konkurencií“ dodal Sechter.

A platí ještě v Evropské komisi to, že se bude čekat na to, co řekne Německo?

„Jak v čem. Německo-francouzský tandem, když se dohodne, tak vám v Radě EU hlasovací mechanismy vycházejí tak, že vlastně s několika malými dalšími státy tu většinu vždycky mají. Teď je zajímavá diskuse, která se rozpoutala po odchodu Velké Británie, jestli vlastně toto stačí, jestli tu plynulost, prosazování některých myšlenek, které uzrají v tom či onom velkém členském státě, není možné ještě nějak dynamizovat a urychlit... A to bohužel teď vede třeba k tomu, že začíná periodicky, a teď to znovu začíná vadit, to právo veta, které v některých otázkách ještě pořád smluvně máme. Takže není to jednoduché, proto je dobře, že se i střední Evropa organizuje do celků, které mají jiný pohled na věc a dokážou třeba i tu většinu někde formovat,“ zmínil Sechter.

Velkým tématem nejen českého předsednictví Rady EU je energetika. Co může v této otázce udělat česká vláda, ať už jako předsedající země, tak jako vláda naší České republiky?

„Energetika se stala kolbištěm nejrůznějších regulatorních zásahů, a to ještě dávno, dávno před Green Dealem – a členský stát dnes toho nevzmůže. Energetický trh, jak v něm fungují ty povolenky, tak prakticky trhem není,“ dodal diplomat Jan Sechter.