Petr Hájek, znalý dlouhodobě z pozice někdejšího hradního vicekancléře poměrů v úřadu prezidenta republiky, rozebírá zmíněné kroky Miloše Zemana ve svém magazínu Protiporud. „Jednotná havlistická Národní fronta, plně oddaná prokurátorsko-policejní klice, která v létě odstřelením Nečasovy vlády fakticky převzala moc, mu za to jistě zatleská. Bohuslav Sobotka rovněž. Taktéž Andrej Babiš," píše směrem k Miloši Zemanovi Petr Hájek.

Podle Petra Hájka je za vším spíše Zemanova únava – a zjištění, že úřad hlavy státu je místo vyžadující plné nasazení a nutnost tvrdé práce. Jakkoli to z podhradí může vypadat jinak. „Není za tím nutno vidět hned složité šachy – i když právě takové situace má Miloš Zeman rád, provokuje je a náruživě `hraje`. K pochopení nám může posloužit řada kroků, které mají společného jmenovatele, ač napohled také vypadají kdovíjak promyšleně: Hlava státu si prostě tak trochu neví se svými prezidentskými povinnostmi rady. A zakrývá to řadou jednoduchých levných gest, které mají širokou publicitu, ale především jsou bezpracná," píše Petr Hájek.

Celý článek ZDE.

S tím podle něj souvisí i Zemanovo vzdávání se pravomocí – tu jmenování profesorů převádí na ministra školství, tu milosti převedl na Ministerstvo spravedlnosti. „Jako člověk, který vše viděl po dlouhé roky zblízka, mohu potvrdit, že nic horšího si v prezidentské agendě nelze představit,“ píše Petr Hájek o prezidenstských milostech.

„Prezidentovi tak ubyla další náročná agenda. Jaké budou další? A co nakonec hlavě státu vlastně zbude? Politické konspirace mixované pokládáním věnců?“ ptá se autor. Podle něj je třeba podporu Martina Červíčka vidět v tomto světle. „A vyjádří mu podporu. Bezpracně. A – jak dokazuje i tento text – hned je o čem psát. Co zkoumat. Nad čím se zamýšlet. O čem spekulovat. Ve skutečnosti však za tím není nic. Jen pohodlnost. U hlavy státu nebezpečná," uzavírá Petr Hájek.