Lukačovič předesílá, že o svém vtípku nakonec Kellnerovi pověděl, ten se prý jeho příběhem velmi pobavil. „Dodneška mi tečou slzy smíchu, když si na to vzpomenu,“ dodává zakladatel Seznamu.

Pak už podrobně popisuje zmíněný příběh, jak napálil podnikatele: „Představte si podnikatele, co je ztělesněné chlapské ego. Drahé obleky, káry, jachtu v Chorvatsku (na kterou mě furt zval), rozhovor ve Forbes Česko, a na fajfkách topánky se špičkou jako Tonda Blaník,“ popisuje muže, který se stal obětí jeho vtípku, a jehož jméno zůstává neodkryto.

„Chlubil se mi, kolik ‚klátí roštěnek‘ a ukazoval mi fotku skleněné skříně, ve které má doma drahé cibule, které se pohybovaly na podstavcích, aby se natahovaly nebo snad promazávaly,“ pokračuje v líčení s tím, že brzy pochopil, že v očích onoho miliardáře on sám hraje druhou podnikatelskou ligu.

Miliardář prý žádal po Seznamu „nevýhodnou a debilní“ spolupráci. Na schůzku přišel ke všemu pozdě a choval se podle Lukačoviče dost arogantně. „Dost se mě dotklo, že mě považuje za negramota, kterému prostě vymluví díru do hlavy,“ dodává s tím, že takovou nabídku samozřejmě odmítl.

Když se miliardář později dozvěděl, že se Lukačovič zná osobně s Petrem Kellnerem, chtěl, aby ho s ním seznámil, a tady pomalu začíná Lukačovičova hra: „Byl dost neodbytný a otravný, volal mi jak on, tak i jeho asistentka. Když mi přetekla trpělivost, rozhodl jsem se využít toho, že není zrovna nejostřejší paprika v polívce, a souhlasil jsem se schůzkou.

Obřadně jsem si vyndal telefon, vypnul jej, nechal jej na lavičce a požádal ho, ať udělá totéž. Pak jsme odešli dál, abychom nebyli odposloucháváni tajnými službám. Sdělil jsem mu pak tak stupidní historku, že se dodneška divím, proč mi na to skočil.