Pithart upozorňuje, že neoliberální doktrína spočívající v maximálním omezení pravidel bez ohledu na to, zda jde o pravidla dobrá, či špatná, je už nějaký čas prošvihnutá, ale jede se podle ní dál. „Státy musí zřejmě držet nad vodou právě největší, nejdravější banky, protože s jejich pádem by padaly i ony. Pak to tedy musí udělat nadstátní instituce. Evropská unie měla už dávno investiční bankovnictví přiškrtit a bankovní ráje zničit. Jako parazity. To je to důležité,“ píše Pithart.

Ta dáma ještě neřekla větu, kterou by si člověk mohl zapamatovat

Myslí si také, že čím jsou aparáty Unie slepější, tím jsou agilnější. „Nemají skutečné vedení – politické reprezentace členských států je neumějí usměrnit? A co představitelé Unie? Ministryně zahraničí? Ta dáma, která ještě neřekla větu, kterou by si člověk mohl zapamatovat? Šéf komise Juncker, který doma, v nejbohatší zemi Unie, sám udržoval daňový ráj?“ ptá se Pithart.

Evropu podle něj může vést jen někdo, kdo bude v této roli de facto uznán. „Někdo věrohodný, lidský, třeba i s chybami. Někdo z premiérů či prezidentů. François Hollande? Bohuslav Sobotka? Pro mne je to kancléřka Angela Merkelová. Uprostřed uprchlické krize se sice uřekla („všechny Syřany“), ale to hlavní bylo srozumitelné, klidné sdělení: My to přece zvládneme! Bylo to churchillovské slovo v pravý čas,“ tvrdí bývalý šéf Senátu.

Pokud by kancléřka zanaříkala, Evropa by se začala sypat už tehdy

Pokud by Merkelová tenkrát zanaříkala, že je to malér, začala by se prý Evropa sypat už tehdy. „Všichni by dříve či později museli obalit své státy kotouči žiletkového drátu a nasadit myslivce (máme jich prý devadesát tisíc!) podle návodu našeho politicky statečně nekorektního mudrce Václava Cílka („...jejich palebná síla mnohonásobně převyšuje palebnou sílu všech ozbrojených sil v zemi...“). A také hasiče se stříkačkami, podle rady prezidenta republiky,“ píše Pithart poněkud posměšně.

Poukazuje i na to, že to byla právě německá kancléřka, která se sama dohodla s Turky. A zastavila tím další vlny uprchlíků.