Zbořil ve svém článku upozorňuje na podjatost soudní moci v Olomouci, přičemž si za příklad vybírá případ řidiče olomouckých dopravních podniků Romana Smetany, který ve Zbořilově podání namaloval tykadla Ivanu Langerovi a jeho žena, soudkyně Markéta Langerová, jej za to nepřiměřeně odsoudila.

Štěpánek uvádí situaci na pravou míru a připomíná, že Langerovi nikdo tykadla nenamaloval, ODS na Smetanu žádné trestní oznámení nepodala, soudkyně Langerová si případ nevybrala a Smetana ji po jejím rozhodnutí v jeho případě neobvinil z podjatosti.

„Langerová Smetanu do vězení neposlala. Dostal alternativní trest,“ připomíná Štěpánek s tím, že k výkonu Smetana nenastoupil a nechal si tak ke sprejerství přičíst ještě několik trestných činů a až posléze se „nechal teatrálně zatknout“.

Štěpánek ještě dodává, že chápe, že se ze Smetany stal lidový hrdina, nechápe však, proč by měl „renomovaný politický komentátor“ pracovat s „vylhanými lidovými vyprávěnkami“.

Celý Štěpánkův komentář:

Zdeněk Zbořil obvykle píše docela chytré věci, tentokrát se mu to ovšem moc nepovedlo. Co mám na mysli? V souvislosti s aktuální olomouckou kauzou napsal:

„Z jiných případů víme, že také moc soudní se neprojevuje v podobných záležitostech srozumitelně, a když vezmeme v úvahu, že v ‚olomouckém Palermu‘, jak o něm píše většina zpravodajů a komentátorů, se nesmí na plakáty kreslit ani tykadla na hlavu pana doktora Langera, aby to příkře neodsoudila paní soudkyně Langerová...“

Jaká je realita?

Langerovi nikdo žádná tykadla nenamaloval. Smetana tykadla namaloval lidoveckému politikovi. Trestní oznámení na něj nepodala ODS, nýbrž samotný Dopravní podnik, jehož byl zaměstnancem. Usvědčil ho jeho kolega z práce a u soudu také další kolegové. ODS se v trestním řízení jen připojila k náhradě škody. Smetana, který ze sebe později dělal hrdinu, od prvního okamžiku zapíral. 

Soudkyně Langerová si případ nevybrala, prostě jí podle automatického rozdělovníku přistál na stole. Langerová vrátila řízení do přípravného řízení, protože nebyla jasná škoda. Vrátilo se to jako trestný čin sprejerství, u něhož škoda není důležitá. (A propos – když se tato změna trestního zákona projednávala ve Sněmovně a zaváděla se tato nová skutková podstat trestného činu, byl Langer proti tomu.) 

Smetana byl vyzván, aby se vyjádřil, zda soudkyni Langerovou považuje za podjatou. Řekl, že ne, že aspoň bude legrace. 

Langerová Smetanu do vězení neposlala. Dostal alternativní trest. Byl odsouzen ke 100 hodinám veřejně‎ prospěšných prácí (= cca14 dní práce) a k uhrazení škody. Neodvolal se. Škodu uhradil, trest ale odmítl vykonat. V tom případě se ovšem dle zákona každá neodpracovaná hodina automaticky přeměňuje na jeden den odnětí svobody. Ani tento trest Smetana nenastoupil, což je dle zákona maření úředního rozhodnutí, tedy další trestný čin. 

Jiný soud – nikoli Langerová – mu za to přidal další trest. Ten nakonec vykonal. Předtím se ovšem uchýlil do „ilegality“ a teprve později se nechal teatrálně zatknout. 

Jiří Pospíšil jako ministr spravedlnosti ‎podal stížnost pro porušení zákona ve prospěch Smetany. Nejvyšší soud ji zamítl a konstatoval, že celé řízení vykazuje vysoký stupeň odbornosti a profesionality.

Že si lidé ze Smetany vytvořili falešného lidového hrdinu, lze ještě pochopit. Na vylhané lidové vyprávěnky by ale neměl naskakovat renomovaný politický komentátor. To přece Zdeněk Zbořil nemá zapotřebí!