Uhl si povšiml otevřené snahy historika a zároveň neúspěšného kandidáta na ředitele ÚSTR Adriana Portmanna prosadit ve společnosti uctívání Václava Havla. Portmannův názorový oponent v diskusi, Michal Uhl, připustil, že Havel jistě patřil mezi nejvýznamnější postavy novodobých českých dějin podobně jako Masaryk, Dubček a Kriegel. Po těchto slovech prý mezi antikomunisticky naladěnými účastníky diskuse, k nimž Petr Uhl kromě Portmanna řadil bývalou studentskou aktivistku Moniku Donagh Pajerovou a novináře z Respektu Jaroslava Spurného, zavládlo zděšení. Bylo prý podobné tomu, jež zachvacuje náboženské fundamentalisty, když se – podle nich – někdo rouhá.

Jenže srovnávání Michala Uhla má prý smysl zejména při zkoumání vývoje těchto osobností.

Dubček oba své kontroverzní podpisy považoval za správné

Petr Uhl přiznává, že ze zmíněných čtyř osobností měl k Dubčekovi názorově a postojově nejdále. Do konce života se prý moc neproměnil. Omlouvá to tím, že k tomu neměl podmínky. „Zato jsem při častých hovorech s ním ve Federálním shromáždění poznal, že nebyl zbabělý. Jeho jednání nebylo ovlivněno jeho strachem o život, a to ani v Moskvě v srpnu 1968 při podpisu moskevského protokolu, ani strachem o funkci předsedy Federálního shromáždění, když v srpnu 1969 podepsal nedemokratické zákonné opatření FS, jež dopadlo na občany protestující proti nastupující normalizaci,“ uvedl Petr Uhl s tím, že Dubček oba podpisy považoval za správné. Prý prostě usoudil, že ony dokumenty byly v zájmu společnosti potřebné a nutné.

Celý komentář ZDE

Ani František Kriegel, který se proslavil tím, že jako jediný v roce 1968 nepodepsal moskevský protokol, a k němuž měl Petr Uhl naopak ze čtyř jmenovaných státníků nejblíže, se v posledních letech svého života od roku 1968 nijak nezměnil.

Havel se nakonec proměnil v Antihavla

Masaryk a Havel se prý vzájemně už trochu podobají. „I Masaryk slevil ze svého demokratismu, nečelil účinně kultu své osobnosti a občas i protiústavně zneužíval svého prezidentského úřadu. Také kvůli vyššímu věku neprošel úplnou proměnou svých postojů,“ uvedl Petr Uhl s tím, že úplnou proměnou svých postojů z oněch čtyř jmenovaných prošel jen Havel.

Z levicového liberála se v průběhu 90. let údajně proměnil v bezvýhradného stoupence americké agresivní zahraniční politiky. „Osobně se mě dotýkalo, že člověk, který se účastnil zápasu Charty 77 za lidská práva v kontextu svobody a demokracie, podporoval NATO, jeho bombardování Jugoslávie, vyhánění Srbů, později dokonce vojenskou invazi do Iráku,“ posteskl si Petr Uhl. Podle jeho názoru se tak Havel koncem života změnil v Antihavla. „Moc korumpuje, u Masaryka i Havla v morálním slova smyslu,“ podotkl Petr Uhl.