Nestává se často, abychom dvě soboty po sobě probírali stejné téma. „V minulém Týdnu v médiích jsem se poněkud pozastavil nad příspěvkem Romana Mácy ze sociálních sítí, kde vyhodnotil zákonné jednání spoluzakladatele Společnosti pro obranu svobody projevu Daniela Vávry slovy ‚udal redaktora ČT‘, tedy ho de facto označil za udavače. Celkem jasně jsem doložil, že to nebylo udání, a že nevidím nejmenšího důvodu, aby pan Máca pomlouval Společnost pro obranu svobody projevu výrazy typu „jakási cena za svobodu projevu“, nebo o panu Vadimu Petrovovi, předsedovi poroty rozhodující o těchto cenách SOSP a zároveň členu RRTV, psal, že „spolupracuje s ruskou válečnou propagandou“, což je obvinění zcela nepodložené a nepodložitelné. Pan Máca se ohradil proti mému tvrzení, že aktivisté tohoto typu obvykle svoje činnosti nedělají nezištně a že jsou obvykle někým motivováni a případně úkolováni,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Protože se zdá, jako by dotyčný chtěl za tuto formulaci omluvu, rozhodl se doplnil konkrétnější informace. „Když si otevřete jakýkoli vyhledávač, záhy zjistíte, že pan Máca fungoval v think tanku Evropské hodnoty údajně jako analytik z projektu Kremlin Watch, čili jasně protirusky, protikremelsky orientovaná propagandistická aktivita. Posléze fungoval v takzvaném, toto slovo zde mohu použít, poněvadž to je takzvaný Institut pro politiku a společnost, který kdysi založilo hnutí ANO. Donedávna ho vedl Jan Macháček, který se po vítězství generálprezidenta Petra Pavla přestěhoval se svými aktivitami na Hrad. Institut pro politiku a společnost je poměrně silně obsazen protagonisty z hnutí ANO. Najdete tam pana Bžocha, pana Havlíčka a další významné představitele tohoto hnutí, což znamená, že ten Institut pravděpodobně – a řekl bych, že to tak je – bude nějakým způsobem propojen s politikou hnutí ANO,“ usuzuje mediální analytik.
Sedm obránců svobody projevu tvoří pestrou společnost
Dokonce se dá uvažovat i o jisté podřízenosti, neboť uvedená jména lze najít v sekci jakési vedoucí správní či dozorčí rady. „A pan Máca tam byl veden jako analytik tohoto Institutu. Jestli to dělá opravdu z čisté lásky k liberální demokracii, to tam nepíšou, a já si důvodně myslím, že to tak není. Jestliže se někdo prezentuje jako analytik nějaké firmy, tak je nejspíš i zaměstnancem té firmy. Jeho pracovní smlouva ovšem na stránkách Institutu není. Tak to nemohu tvrdit, můžu to opět nadhodit jen jako nabízející se domněnku. Mimochodem, pro pana Mácu ještě možná taková pikantní informace, že ten jím ‚zostouzený‘ Vadim Petrov, co podle něj ‚spolupracuje s ruskou válečnou propagandou‘, byl do Rady pro rozhlasové a televizní vysílání nominován rovněž za hnutí ANO. Takže pan Máca má v těch hodnotách, ať už evropských či jiných, drobně chaos a měl by spíše volit skromnější výstupy vůči světu a zametat si nejprve před vlastním prahem,“ myslí si Petr Žantovský.
Když už je řeč o Společnosti pro obranu svobody projevu, tak ta ve středu večer udělila z různých nominací veřejnosti ceny na doporučení poroty. „V jejím čele, jak už bylo řečeno, zasedal Vadim Petrov, dále zástupci veřejnoprávních rad i jiných médií. V kategorii jednotlivců byli oceněni Petr Drulák, Lukáš Pollert, Cecílie Jílková, Jiří Beran. Jde o velmi pestrou společnost od politologa přes bývalého vrcholového sportovce a nyní anesteziologa, novinářku a spisovatelku až po imunologa a vakcionologa. V kategorii projektů a organizací byli vybrány Institut Václava Klause, portál Echo 24 a Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků. Zvláštní poděkování získal Oldřich Kužílek, spoluautor zákona č. 106 O svobodném přístupu k informacím, za vytrvalý boj za poskytování informací občanům ze strany státu a státních institucí,“ vyjmenovává všechny oceněné.
Oceněné novinářce pšenka u oceněného média nekvete
Je to až tak pestrá společnost, že se v ní některé věci dokonce téměř vylučují. „Jako první příklad mě konkrétně napadá jméno Cecílie Jílkové, známé novinářky, dcery Ludvíka Vaculíka a Lenky Procházkové, a proti tomu portál Echo 24. Přitom jsem se dozvěděl, že právě Echo 24 dlouhodobě odmítá příspěvky Cecílie Jílkové. Nevím, z jakého redakčního důvodu, nějaký ale určitě má. Ale že se ocitli takhle společně v jednom sáčku mně přijde trochu úsměvné. Ale je to možná tím, že porota rozhodovala opravdu nestranně a nezávisle. A rozhodla tak, jak to cítila. Ostatní oceněné asi nemá smysl představovat. Co se týče Institutu Václava Klause, vážím si poroty za toto ocenění, protože Institut Václava Klause dlouhodobě schytává z našich médií různé nálepky typu dezolátů a ruských gubernátorů, což je citace Václava Moravce na adresu Václava Klause,“ připomíná Petr Žantovský moderátorův úlet.
Psali jsme:
Skutečnost, že se tento dlouhodobě existující institut dostal na výsluní i pro mnoho lidí z jiných než spřízněných scén a platforem, podle něj svědčí o tom, že pro svobodu slova, její rozšiřování i obranu u nás za ta léta už udělal velice mnoho. „Nejenom díky svému zakladateli, podle něhož je pojmenován, ale i díky celému týmu, který s ním dlouhodobě spolupracuje. Rekrutovali se odtamtud rozmanití lidé do různých – dokonce i politických – stran, takže se nedá říct, že by to byla jednobarevná líheň nějakých loutek. To v žádném případě. Lidé, kteří prošli tímto institutem, působí na akademické scéně, prokázali svoje kvality a to svědčí o potřebnosti a důležitosti této instituce,“ zdůrazňuje mediální odborník.
Tato vrchnost má největší snahu utajovat, co a proč činí
Pár slov ke Zvláštnímu poděkování pro Oldřicha Kužílka začíná tím, že zákon 106 je potřeba možná stále víc. „Protože, oč víc nás dnešní vrchnost poučuje o tom, jak je transparentní, otevřená a s ničím se netají, o to méně máme možností na veřejné scéně i vinou služných médií nahlížet pod negližé různých zakázek i různých personálních přesunů. To bylo patrné třeba na tom, když Piráti při posledních volbách získali jen 4 mandáty oproti 22 předchozím, a tak bezprizorní exposlance umístili na posty náměstků ministrů a podobně. Kdyby nebylo zákona 106, tak se o tom nejspíš nedozvíme. Tato vrchnost, která o sobě říká, že je nejlepší ze všech možných, má možná dokonce největší snahu utajovat věci, které činí a proč je činí. Takže i Oldovi Kužílkovi posílám pozdrav a gratulaci. A pokud si bude pan Máca stále ještě myslet, že jsou to ‚takzvané‘ ceny, tak ať se laskavě podívá na jejich stránky a něco se o nich dozví,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
arm. gen. v.v. Ing. Petr Pavel, M.A.
Ač se díval, jak se díval, nenašel mezi mainstreamovými médii žádné, které by o udílení těchto cen a o výsledcích informovalo. „Jediné, které se touto cenou zabývalo před vyhlášením, byly Seznam Zprávy, a to v posměšném příspěvku Jindřicha Šídla, který v něm nejenže ironizuje ceny jako takové, ale i porotce a lidi kolem té ceny. Je to zkušenost, kterou možná pánové z SOSP do té míry nečekali, proto asi také posadili do poroty mimo jiné lidi z rad veřejnoprávních médií. Myslím, že se tím chtěli tak trochu obrnit proti kritice, že působí jednostranně, kriticky, alternativně a já nevím jak. Teď mají před očima výsledky a vidí, že jejich sebevětší snaha o kompromis nepřinesla víceméně žádné plody. Tak třeba budou do budoucna uvažovat ještě trochu statečněji. K tomu jim přeju hodně odvahy,“ vzkazuje mediální odborník.
Meziroční 10% pokles se téměř blíží volnému pádu
Po nedávném konci tištěných Lidových novin a jejich kompletním přechodu pouze na lidovky.cz končí další tištěný titul. „Ne sice tak tradiční, ale zase v mnohém svého času velmi inovativní. A to je deník E15. Také on přechází pouze na online verzi. Deník E15 vznikl v listopadu 2007, vydával ho František Savov, tehdejší majitel firmy Mladá fronta. Pro upřesnění, to je jiná firma než Mladá fronta Dnes. To je ta Mladá fronta, která měla tiskárnu v pražských Modřanech a vydávala tituly jako MF Plus, Moje psychologie a spoustu dalších. Některé z nich zanikly, některé přešly při prodeji celého toho konglomerátu k firmě Czech News Center, která to vydávala od roku 2016 včetně té E15. Ta byla od samého začátku projektem docela sympatickým včetně vizí, které měl první šéfredaktor, tehdy velmi mladý Tomáš Skřivánek. A byly velmi realistické,“ myslí si Petr Žantovský.
Mgr. Jaroslav Bžoch
Vycházely totiž z už tehdy patrného stavu na trhu s tištěnými médii. „Už pár let pozorujeme meziroční pokles prodaného nákladu denního tisku takového všeobecného, nemyslím bulvár nebo sport, tedy plnoformátových novin, v průměru tak 10 procent. To je dost neuvěřitelné a téměř se to blíží volnému pádu. Celkem se dalo čekat, že k zániku jednotlivých titulů dojde možná dokonce i dříve. Výše nákladů z původních stovek tisíc v 90. letech na dnešní sotva desítky, v případě E15 dokonce jednotky tisíc, se nedají nazvat jinak než příznaky zániku celé této branže. Myslím si, že E15 jako první pochopila, že budoucnost tisku je v jeho specializaci. Proto je v názvu také to ‚éčko‘, protože to původně bylo zamýšleno především jako deník konkurující Hospodářským novinám, tedy deník především s ekonomickými informacemi,“ připomíná mediální analytik.
Vnímání informace z potištěného papíru a z obrazovky je jiné
Ovšem postupem času se z něj vyvinul spíše plnoformátový deník, „Ten už obsahoval spoustu politiky i jiných rubrik, ale ten začátek, když tam byla orientace na ekonomiku – si myslím – byla naprosto dobře promyšlená a dobře odstartovaná. To, že se to nakonec zvrtlo jiným směrem a nabralo to tento pád, není jenom chybou samotného deníku E15, ale je to, jak říkám, příznakem pádu celého toho trhu. E15 ještě navíc byla kromě deníku Metro jediným free paperem, tedy výtiskem zdarma, u nás a byla k mání většinou v nějakých institucích. Třeba když člověk přišel do Poslanecké sněmovny, tak E15 tam ležela hned u vchodu na nějakém stojanu, protože byla brána jako expertnější noviny a jako noviny, které jsou užitečné jistou exkluzivitou svých informací, co přinášely. Tou redakcí prošly desítky lidí, nebudu je všechny jmenovat, stačí ten uvedený první šéfredaktor. I kvůli nim mám za to, že je to do jisté míry škoda,“ poznamenává Petr Žantovský.
doc. Ing. Karel Havlíček, Ph.D., MBA
Ale fakt je ten, že v dnešní internetové době se kolem médií mnohé mění. „I většina těch rozhodujících person, které byly dříve zvyklé číst své noviny ráno u kávy nebo v Poslanecké sněmovně místo toho, aby hlasovaly nebo poslouchaly, co se děje, a měly z toho užitečné informace, už to nedělá. Tahle skupina se celá přesunula na internet k tabletům, PC nebo mobilům a má ty informace taky. Ale problém je, že vnímání informace z potištěného papíru a vnímání informace z rozsvícené obrazovky je trošku jiné. Potvrdil by to každý psycholog, kdo se tím jen trošku zabývá. Psané slovo na papíře ve vás probouzí trošku jiný typ myšlení, jinou schopnost abstrakce, zatímco na internetu máte větší tendenci přeskakovat bloky textu nebo se držet jenom titulků, což pochopitelně připomíná politiku bulváru. To určitě není dobré, zejména když ten obsah má být seriózní a odbornější,“ upozorňuje mediální odborník.
Deník, který se Hospodářské noviny jmenuje už jen z tradice
Koneckonců na vývoji Hospodářských novin jsme před lety viděli podobnou proměnu. „Také z původně poměrně hustě potištěných a informačně hutných novin se stal časem docela běžný deník, který se jmenuje Hospodářské noviny už jenom z tradice. Nechtěl bych být špatným prorokem, ale právě tyhle noviny jsou – jak se hezky česky říká – na forhontě v nejbližší budoucnosti, neboť jejich náklad také klesá a jejich takzvaná udržitelnost je statisticky zpochybnitelná celkem snadno. Ale nechci jim škodit a nebudu jim prorokovat nic špatného. Nějakou dobu tu jsou a nějakou práci odvedly. Můžeme si zase povídat něco o proměnách vedení, proměnách redakce, o osobě majitele podniku Economia a tak dále. Ale to sem nepatří. Teď jsem se chtěl zabývat opravdu jenom pádem jednoho celého mediálního sektoru, který bude pravděpodobně kompletně nahrazen tím digitálním,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 5 čtenářů)
Má nynější vrchnost ve srovnání s těmi předchozími největší snahu utajovat, co a proč činí?
autor: Jiří Hroník
Adela
