K jeho cestě k protinožcům odpovídal v druhé polovině hodinové besedy v klatovském kulturním domě.

Žádný výlet, ale práce!

„Občas jsem slyšel názor, jestli to byl úžasný výlet a zdali jsem si jej tam užil, že jsem vyměnil zimu a odjel za sluncem. Já jsem byl v Austrálii po dlouhé době, protože přede mnou tam byl Václav Havel. To, co je tam pro nás důležité, je nejenom, že tam máme přes 30 000 krajanů. Tito lidé jsou nejenom bránou pro nás byznys nejen v Austrálii, ale i na Novém Zélandě a jsou také dobrou zpětnou vazbou. Jsou to úžasné země v tom, že by si klidně mohly říci, že jsou na druhém konci světa, oddělené spoustou vody, a co je nám po problémech Evropy, tak vždy, když jsme tady vyrobili problém, tak nám šly pomoci. Ať už to bylo v první světové válce – mnozí si pamatují Galipoli – nebo ve druhé světové válce, kolik tady padlo Australanů a Novozélanďanů, anebo ve všech dalších problémech, které jsme si v Evropě nebo Severní Americe vyrobili, a oni nám stáli po boku. Mně je velmi sympatické, že to dělají proto, že věří, že je to správné. Mají to nastavené tak, že když se někde děje něco, co je v rozporu s jejich hodnotovým viděním světa, tak se tomu postaví. Z toho bychom si mohli vzít trochu inspirace pro sebe, protože i když my jsme tady a problémy se nás týkají, tak se k nim občas stavíme, že  s nimi nemáme nic společného a ať si je vyřeší ten, který je způsobil. Teď mám na mysli třeba Ukrajinu nebo i jiné země,“ uvedl prezident. 

„Další věc, kterou bych k této cestě zmínil, je to, že s tím, jak se svět stává díky technologiím menší, tak i tamní byznys se stává mnohem bližším a třeba právě taková cesta našim firmám otevřela cestu ke spoustě příležitostí, takže i cesty na druhý konec světa, byť vypadají jako výlet, tak výletem rozhodně nejsou, protože kdo by viděl ten můj program, tak by to asi absolvovat nechtěl, ale této zemi přináší naprosto konkrétní užitek,“ konstatoval za potlesku auditoria Petr Pavel.

Člen vedení města poté připomněl opomenutou otázku, co by chtěl změnit, kdyby to šlo lusknutím prsty…

Finsko náš (nedostižný) vzor

„To by bylo naše mentální nastavení. Kdybych mohl lusknutím prstu změnit, jak se díváme na svět kolem sebe, tak bych řekl, kéž bychom uvažovali jako Finové. Když se podíváte na index štěstí, který se měří už dlouho a podle množství kritérií ukazuje, jak v jednotlivých zemích jsou občané spokojeni, jak země funguje, tak Finové, přestože to na nich není moc vidět, protože to nedávají moc najevo, tak dlouhodobě obsazují první místa v tomto žebříčku. Přestože platí daně, o kterých by se u nás zdát ani nechtělo, protože bychom skřípali zuby, tak za ty daně mají stát, který funguje, mohou se na něj spolehnout a jsou hrdí na to, že jsou občané takové úspěšné země. Kdyby se tohle dalo pro nás změnit, tak by to bylo skvělé,“ konstatoval za bouřlivého potlesku prezident.

I podruhé?

Téměř samozřejmostí byl dotaz na případné pokračování funkce v druhém mandátu.

„Prezident se může ucházet maximálně o dva mandáty. V některých státech je ten mandát kratší, například ve Spojených státech. Pokud člověk dělá takovou práci  s nasazením, a já se o to snažím a mohu potvrdit, jak je občas složité udržovat takovéto tempo. Do konce mého mandátu zbývají ještě tři roky, svět se kolem nás velmi mění, takže kdo je schopen říci, v jakém stavu budeme za měsíc, za půl roku, a já bych to raději ještě nechal otevřené. Nikdy jsem si o plat neříkal, já jsem byl vždy po celou dobu své služby zvyklý dostávat takový plat, který byl spojený s mojí prací a nebyl vázán na čas. Co bylo psáno, to bylo dáno a nikdy jsem nežádal víc. A pokud jde o obsah, tak mně tato funkce přináší radost jako třeba tady, kdy mohu komunikovat s občany a slyšet jejich názory a mít radost, že se něco malého povede. Když mohu vidět přímo výsledek své práce, tak mě to těší. Je to ale spíše tak, že se výsledky dostavují s velkým zpožděním a často i ta nejlépe míněná snaha bude spoustou lidí vnímána negativně a dají to patřičně najevo. Asi každý, kdo byl v nějaké funkci, a nemusela to být ani ta veřejná, kdo byl postaven do čela menší či větší skupiny, tak ví, že ať udělá, co udělá, nikdy se nezavděčí všem. Čím větší je skupina, tím více bude těch, kteří budou v opozici. Pak vás  může zamrzet, když si přečtete nebo vyslechnete to, že někdo to, co jste zamýšlel jako jednoznačně dobré a pozitivní, tak někdo obrátí v něco nehezkého. To se bohužel děje a člověk se na to musí připravit, když do něčeho takového jde. Já tuto práci neberu jako prestiž nebo zadostiučinění, ale jako službu. A službu člověk nedělá s tím, že by očekával, že by všechno, co se v té službě odehraje, bude pozitivně hodnoceno. Prostě člověk ví, že je to potřeba,“ uvedl prezident.

Mladá žena: „Když někam jedete, můžete se tam podívat?“

„Samotná cesta se plánuje dlouho dopředu a většinou se plánuje recipročně s určitým odstupem. Když nastane čas pro naši návštěvu v dané zemi, tak předem se začíná plánovat. Samozřejmě předchází pozvání a hostitelská strana navrhne nějaký program a ten se pak upřesňuje. Když jedeme na státní návštěvu, tak jede určitý výběr našich firem, vybíráme je ne podle toho, jak je která velká, ale podle toho, jaký má potenciál v konkrétní zemi, kam může prorazit nebo rozšířit svůj byznys. Na tom spolupracujeme se Svazem průmyslu a dopravy, s Hospodářskou komorou. Pokud jde o to minimum volného času, které tam v programu zbývá, tak většinou se hostitelská strana zeptá, jakou preferenci člověk má, zda chce navštívit nějaký národní park nebo nějakou kulturu či něco z historie. Rozhodně ale ten doprovodný program je v menšině oproti tomu pracovnímu,“ vysvětloval prezident.

Vzorem je Čína

K problematice školství poté Pavel uvedl, že je třeba pracovat s informacemi, „… jak do toho zahrnout nové technologie včetně umělé inteligence. Jak přinést více důrazu na kreativitu a logické myšlení a umožnit získávání zkušeností sdílením a praxí, ať již doma nebo v zahraničí. To jsou věci, které by v našem vzdělávání měly výrazně akcelerovat. Bohužel změny trvají moc dlouho, byť neříkám, že se nekonají. Snažíme se tomu napomoci, protože děláme odborné panely a kulaté stoly za účasti zástupců různých úrovní vzdělávacího systému a formovat jednoznačná doporučení k tomu, jak systém posunout dál bez ohledu na to, že by se musela zpracovávat zase nějaká koncepce. Dokážeme se shodnout minimálně ve spektru parlamentních stran, že jde o prioritu, a máme dohodnutou koncepci, ke které zpracujeme implementační plán, který bude mít přesně stanovené lhůty a kroky a že vlády budou průběžně sledovat tento plán, abychom se ke změnám, o které stojíme, dopracovali a nemuseli se neustále vracet na začátek.“ 

„Zmíním tu zemi, se kterou se dnes nechceme poměřovat, ale je to země z hlediska dlouhodobých strategií mimořádně úspěšná, a to je Čína. Neříkám, že bychom se měli jezdit do Číny inspirovat, na to tady byli někteří experti,“ konstatoval prezident za smíchu přítomných. „.. ale že bychom se mohli inspirovat přístupem k dlouhodobým strategiím. Čína si před čtyřiceti lety nastavila strategii vzdělávání, kterou velice důsledně beze změny uplatňuje. A víme, kam se za těch čtyřicet let dokázala posunout. Sice způsoby, které ne úplně můžeme schvalovat, ale v té důslednosti, že si z toho stanovili prioritu, které se drželi, v tom, že si řekli, že budou dávat velký důraz na excelenci, protože posílali své lidi do opravdu prestižních škol po celém světě a v podstatě dělali drenáž toho nejlepšího, co se ve světě našlo. Jejich studenti většinou patřili k těm nejlepším, protože to mají v genetické výbavě, že když se do nich něco vloží, že to musejí zase vrátit zpátky. Díky tomu dostávali stipendia, programy pro nadané studenty v různých institucích a vše se to zúročilo v kvalitě čínské vědy, výzkumu a průmyslu.“

„Takže i u našich oponentů – a Čína je naším systémovým dlouhodobým rivalem – se můžeme občas poučit, pokud nechceme zaostat,“ dodal za potlesku přítomných.

Danit a zvyšovat daně je možná nezbytné

Muž středních let hrdě prohlásil, že jeho hlas při volbě prezidenta nebyl zbytečný a je tomu  rád. Vyšší výdaje na obranu jsou podle něj nutností, a „… je progresivní daň sprosté slovo?“

„O progresivní dani se zatím nikde nemluví, i když my máme v daňovém systému jistou progresi. Takže v praxi to existuje. Určitě nejsme ale tak daleko, jako jsou severské země. A u nás by to nebylo nijak pozitivně vnímáno. Musíme se na to dívat nejen tím, kolik by to přineslo do rozpočtu. Většina z nás to nemusí vnímat pozitivně, ale co je nejdůležitější, je investice do budoucnosti, do bezpečnosti nás všech. Je to taková forma našeho pojištění. Nikdo asi není šťastný, že platí velké sumy za pojištění, ale pokud se něco stane, tak jsme rádi, že něco takového máme. A s výdaji na obranu je to úplně stejné. Bohužel nemáme měřítko efektivity pojištění. Jediným měřítkem je skutečný konflikt, a to si nikdo z nás nepřeje, abychom si museli vyzkoušet, jestli naše výdaje jsou v pořádku, nebo nejsou,“ konstatoval prezident a pokračoval: „Naštěstí nejsme odkázáni na to, abychom naši bezpečnost měli zajišťovat sami, a máme výhodu, že jsme obklopeni zeměmi, které jsou buď našimi spojenci, nebo partneři v EU. Díky tomu můžeme do kolektivní obrany přispívat jenom nějakým poměrným dílem, který jsme po léta zanedbávali jako naprostá většina evropských spojenců. Kvůli tomu ta kolektivní obrana vypadá tak trochu jako ementál. Jestli se na ni chceme spolehnout, tak ty díry musíme velice rychle zaplnit. Musíme si říci, že když nebudeme moci si zajistit bezpečnost, což je mimochodem jedna ze základních funkcí státu, tak nám nebude moc platné, že budeme investovat do řady jiných oblastí, které si to také nepochybně zaslouží, protože když se nebudeme moc i uchránit, tak nás žádné investice do infrastruktury, vzdělání a dalších věcí nezachrání. Takže je třeba navýšit rozumným způsobem peníze na naši bezpečnost, tak abychom byli schopni říci, že ať již naše armáda, policie a další složky jsou dostatečně připravené na to, aby nás ochránily před krizovými situacemi i konfliktem, a pak se můžeme věnovat všem dalším věcem a nemusíme na obranu vynakládat tolik. Ale tam zatím  nejsme. Za těch zhruba patnáct let jsme si vytvořili poměrně velký dluh, který nyní bolestivě musíme dohánět.“

Prezident motorkář

Opět následoval potlesk. Žena ve středních letech: „Jsem ráda, jaký jste prezident, ale hlavně jaký jste člověk. Kam se chystáte na motorce?“ Odměnou jí byl smích a potlesk přítomných.

„To je způsob, jak si vyčistit hlavu a odpočinout si. Beru to i jako doplněk své funkce. Já jsem vždy rád cestoval a poznával nová místa a nyní mi dělá radost, když jezdím po zapadlých silničkách, protože správný motorkář nejezdí po dálnicích, kde toho moc nevidí. Když najezdím tisíce kilometrů po naší zemi, tak si stále říkám, jakou krásnou zemi máme. Možná to zní jako klišé, ale kolik míst se výrazně změnilo. Připomenu Krušné hory, které byly dlouho synonymem zničené přírody a zapomenutého kraje, i když v mnoha ohledech ještě zapomenutý je. Když se tam člověk podívá, jak si příroda za naší pomoci pomohla, jaké jsou tam silnice, místa se spoustou opravených domů. A to se netýká jen Krušných hor. Já mám letos připraveno minimálně deset tras, ale trasa, na kterou se opravdu těším, je na počátku června, kdy jsem si připravil velké moravské putování od severní Moravy až po jižní, od jedné z obcí, která nyní byla mezi prvními třemi Obcemi roku, až po Uherské Hradiště. A moc se těším, protože tam je spousta motorkářských cest. To bude cesta na skoro tisíc kilometrů a na tři dny. Bude příležitost se podívat na místa, která za to opravdu stojí. Abychom je viděli a připomínali si, v jaké žijeme pěkné zemi,“ ukončil besedu před vestoje bouřícími lidmi. Ovace trvaly dobrou minutu…

Vox populi

A co jsme zaslechli u šaten a na schodech při opouštění kulturního domu? „Bylo to nádherné, je to muž na svém místě,“ byla nadšená žena středních let. „Když jsem viděl v první čestné řadě tu naši klatovskou ódeesku, zvedl se mi kufr,“ nebral si servítky starší muž. A další, ještě starší, dodal: Bylo to prostě PŠM. Tedy – politické školení mužstva. Pěkně mluvil, ale nechápu, jak mohl být v tak velitelské funkci,“ konstatoval. „Úžasný chlap, s ním bych šel kdykoliv do jakéhokoliv boje,“ odtušil mladý student, kterému doslova jiskřily oči. Ale možná to byl jen odlesk světel sálu...

Psali jsme:

Prezident Pavel: Apeluji na parlamentní strany, aby nebraly obranu jako téma, které se hodí do voleb

„Rozhodně na tom nejsme tak špatně.“ Pavel v Klatovech vysvětloval, jak se Češi mají

Nemluvíte za národ. Veleba k Pavlovi a Fialovi

„Zrada.“ Pavel moc mluvil na Ukrajině. A má to vážný dopad