Čtenářku, která se podepsala jako „Šarlotka“, zajímalo, jak dlouho Miloslav Ludvík o nabídce stát se ministrem přemýšlel. „Nemyslíte, že posloužíte jako s prominutím užitečný kašpárek, abych byla slušná? Nebo myslíte, že za rok něco dokážete? Co konkrétně jste si předsevzal?“ zajímalo čtenářku.

Ludvík přiznal, že na rozhodování, zda nabídku přijmout, skutečně nebylo mnoho času, řádově to byly pouze dny. „Jedním z důvodů, proč jsem na nabídku kývl, byla právě jistota, že nebudu coby ministr zdravotnictví sloužit jen jako užitečný kašpárek, pokud mohu použít váš termín. Je samozřejmě pravda, že 11 měsíců ve funkci se s plnohodnotným funkčním obdobím ministra nedá srovnat, na druhou stranu vystřídal jsem ve funkci sociálnědemokratického ministra, znám velmi dobře jeho agendu i agendu naší vlády. A v neposlední řadě znám dobře české zdravotnictví. Ten přechod je tím značně ulehčen, legislativní plán je daný a bude jedním z mých hlavních úkolů v tomto roce ho dovést do úspěšného konce,“ odpověděl ministr.

Za největší nebezpečí, které českému zdravotnictví hrozí, považuje plíživou privatizaci a snahy o zvyšování spoluúčasti pacientů. „Zdravotnictví musí sloužit občanům, nikoliv jako jednoduchý zdroj zisku. To je moje hlavní zásada,“ dodal.

I kdyby protikuřácký zákon zachránil jediný lidský život, bude stát za to

Pan Pospíchal si myslí, že snaha prosadit protikuřácký zákon je jen prázdné gesto. „Poslouchal jsem několik diskuzí, kdy ministři, vč. zdravotnictví, obhajují zákon kvůli nemocem a kvůli zdravotnímu stavu občanů. To je naprostý nesmysl a demagogie. Pokud by vám a dalším šlo o zdraví a život občanů, tak plošně zakážete prodej cigaret. Zkuste mi vysvětlit, jak bude občan zdravější, pokud nebude kouřit venku, ale doma? Jakým způsobem budete chránit před pasivním kouřením členy rodiny-nekuřáky, kterým doma kuřák bude kouřit? A proč jste nepodal návrh zákona proti plošnému zákazu prodeje cigaret v ČR?“ zajímalo čtenáře.

Ludvík odpověděl, že hlavním motivem, který za tzv. protikuřáckým zákonem stojí, je opravdu ochrana zdraví občanů. „To zde stojí na nejvyšším stupni priorit a nejsou tím myšleni ‚jen‘ kuřáci. Naopak právě zákaz kouření v restauracích a dalších veřejných prostorách má za cíl ochranu nekuřáků, kteří se na těchto místech nacházejí. Chceme navíc ochránit také mladé lidi a děti, ať už přímo před škodlivými látkami z cigaretového kouře, tak před tím, aby s kouřením začínali. Příklady bohužel táhnou, u těch negativních to platí dvojnásob,“ odpověděl ministr s tím, že i díky zahraničním zkušenostem je přesvědčený, že protikuřácký zákon pomůže v ochraně zdraví občanů. „A i kdyby měl tento zákon zachránit jeden jediný lidský život, bude to stát za to,“ dodal ministr.

Zahraniční lékaři musí umět česky

Čtenářka Komínková reagovala na článek zpravodajského serveru, podle kterého senátoři svým hlasováním umožní působení zahraničních lékařů v naší zemi, aniž by museli umět česky. „Je to pravda? Pokud ano, zařiďte prosím, že senátoři přednostně budou diagnostikováni a ošetřování lékaři, kteří neumějí česky,“ vyzvala paní Komínková ministra. „Musím bohužel konstatovat, že prezident České lékařské komory Milan Kubek v tomto směru zcela zbytečně děsil občany a vyvolával naprosto mylný dojem, že novela zákona o specializačním vzdělávání lékařů způsobí, že zde budou moct pracovat zahraniční lékaři bez znalosti českého jazyka. To je ale nesmyslný výklad této novely, pravdou je, že pokud chce v České republice působit lékař ze zahraničí samostatně, tak je nezbytnou podmínkou složení zkoušky z českého jazyka. Tedy ani když bude tato novela nakonec Sněmovnou ve třetím čtení přijata, tak se vám nestane, že přijdete k lékaři a nebudete se s ním moct domluvit česky. Upřímně řečeno netuším, proč k těmto dezinformacím zrovna od prezidenta ČLK docházelo,“ odpověděl ministr.

Další čtenář se podivoval nad nedostatkem lékařů. Poukázal na to, že „naše lékařské fakulty chrlí doktorů každým rokem velké množství“. Upozornil, že všichni tito lékaři studují za peníze lidí, které by měli následně ošetřovat a léčit. „Ptám se, PROČ není zákonem stanoveno, aby tito vystudovaní lékaři měli povinnost svým platícím pacientům za jejich studia vrátit náklady? Mají k tomu dvě možnosti: 1) Uhradit finanční hotovost vypočítanou jednoduchým výpočtem nákladů, které stát (občané) vynaloží za jejich studium – zaplatí a mohou odejít ihned za svým štěstím do ciziny. 2) Odpracovat prakticky ošetřováním pacientů příslušný počet roků odpovídajících těmto nákladům (5–10 let minimálně), pak si mohou odejít kam chtějí.“ Čtenář nesouhlasí s tím, „abychom my pacienti byli ošetřováni ‚jakýmisi také lékaři‘, se kterými se nikdo nedomluvíme“.

Problémem je nerovnoměrné rozložení lékařů

Ludvík odpověděl, že podle dostupných dat za poslední roky naopak počet našich lékařů vzrostl o cca čtyři tisíce. „Problém, který musí české zdravotnictví řešit, je jejich nerovnoměrné rozložení. Máme poměrně dostatek ambulantních lékařů a určitě bych nehovořil o nedostatku lékařů v pražských nemocnicích. Problém je ale s praktickými lékaři a nedostatek lékařů v pohraničních nemocnicích, velké problémy mají například v Moravskoslezském kraji. Potřebovali bychom tedy mít lékaře lépe rozloženy, ovšem to je běh na dlouhou trať,“ vysvětlil Ludvík.

Odmítl čtenářův názor ohledně nákladů za studia lékařů, které by měli lékaři buďto splatit, nebo si je odpracovat v České republice. „S tím souhlasit nemohu. V naší zemi máme bezplatné vysokoškolské studium a já jsem přesvědčený, že je to tak správně, ať se jedná o lékaře, nebo jakékoliv jiné obory. Aby lékaři, kteří u nás vystudovali, zůstávali působit v České republice a neodcházeli do zahraničí, bych si samozřejmě také moc přál. Ale určitě nepovažuji za správnou cestu jim to přikazovat. Umím si představit, že by to logicky vedlo k menšímu zájmu o lékařské obory, tedy by to bylo kontraproduktivní. Ostatně řada českých lékařů se po nějaké době strávené v zahraničí vrací zpět do ČR, což je pro naše zdravotnictví také přínosem. Navíc jsou tu opět další obory – měli bychom snad nařizovat např. architektům, aby po studiích, které jim stát poskytl, zůstávali několik let pracovat výhradně v České republice? Ne, tudy určitě cesta nevede, my musíme lékařům vytvořit takové podmínky, aby sami chtěli v ČR po studiích působit,“ uvedl ministr.

Prodej alkoholu se zpřísňuje

„Reguluje se trh s tabákem, na krabičky se dávají odstrašující obrázky a nápisy, zakazují se různé příchutě… A co alkohol? Stále vznikají nové druhy, příchutě. To je v pořádku? Nebo se jedná o dvojí metr?“ ptal se další čtenář. „Celkem rozumím tomu, co píšete, ale chtěl bych vás ubezpečit, že o dvojí metr se nejedná. Ten dojem, že se bojuje proti kouření a jeho negativnímu dopadu na zdraví občanů, ale nic se nedělá proti negativním dopadům způsobených alkoholem, vzniká možná i tím, že se vžilo používání mediální zkratky ‚protikuřácký zákon‘. Celý název zákona přitom zní ‚zákon o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek‘ a zdaleka se netýká pouze kouření. Tento zákon naopak ošetřuje do značné míry také prodej alkoholu. Nově by měl být například zakázán prodej alkoholických nápojů na akcích, které jsou určeny převážně dětem. Alkohol se také nebude smět prodávat prostřednictvím prodejních automatů, kde nelze ověřit věk kupujícího,“ ujistil Ludvík.