Kechlibar se úvodem svého textu podíval do historie, kdy si povšiml nadstandardních vztahů mezi oběma zeměmi už začátkem 20. století. Tehdy se obě země, jak zmiňuje, pustily do projektu „dráha Berlín–Bagdád“, jenž velmi dráždil Brity a Rusy. Jak dodává následně, Turecko po boku Německa vstoupilo i do první světové války. 

„Společně bojovali, společně byli poraženi. Jak v Německu, tak v Turecku následovalo období politické nestability. V Turecku se odehrála arménská genocida, která svým ‚úspěchem‘ inspirovala nacisty v pozdější genocidě Židů,“ zkonstatoval Kechlibar. Popisuje pak i situaci po druhé světové válce, kdy bylo Německo poničeno a trpělo nedostatkem pracovních sil. 

„Hodně německých mužů padlo nebo bylo zmrzačeno, takže nebyli schopni zastávat fyzicky namáhavé práce. Na nátlak německých zaměstnavatelů podepsala SRN mezinárodní smlouvu s Tureckem, která umožňovala tureckým občanům ucházet se o práci v Německu. Vznikl eufemismus ‚Gastarbeiter‘ (pracující host). Po pár letech, opět na nátlak německých podniků, byla zrušena klauzule, podle níž se Gastarbeiter měl po dvou letech vrátit zpět do vlasti. Tím se začala vytvářet permanentní komunita, která se ještě posílila, když v roce 1974 začal platit zákon o slučování rodin,“ popsal Kechlibar.

Následně uvedl, že v zemi je hodně Turků, i když nikdo neví pořádně kolik. „Nemálo držitelů tureckých pasů jsou totiž Kurdové, kteří s Turky nechtějí mít mnoho společného. Pak také existuje značné množství potomků ze smíšených rodin a v neposlední řadě do Německa zamířilo i pár desítek až set tisíc balkánských Turků, kteří mají občanství příslušných států (Bulharsko, Řecko, Makedonie),“ poznamenal Kechlibar a dodal i odhady o počtu osob. 

Původní text ZDE.

„Dokud byla v Turecku u moci sekulární vláda, svých občanů v Německu si příliš nevšímala. Věci se ovšem změnily, když se k volantu dostal Recep Tayyip Erdogan a jeho islámská strana AKP. Zájem o krajany v cizině, který Erdogan projevuje, výrazně převyšuje obvyklé evropské standardy. Tam, kde by se většina cizích státních představitelů spokojila s návštěvou folklorního představení, tam dělá Erdogan politiku. A to hned na několika frontách,“ zmiňuje v této souvislosti publicista. Poukazuje například na tureckou vládou řízenou organizaci DITIB, kolem níž jsou značné kontroverze. 

„Loni vzbudila v německých médiích velkou pozornost skutečnost, že skrze DITIB se v Kolíně nad Rýnem šíří německy psaný komiks pro děti, vychvalující mučednickou smrt. Hesenská pobočka má na kontě značné množství antisemitismu, se kterým nepřestala ani rok po odhalení. Stavba megamešity pro 1200 věřících v Kolíně nad Rýnem byla předmětem velkých politických bojů. Celá organizace popírá genocidu na Arménech, přesně jako její nadřízení v Ankaře. Imámové pracující pro DITIB vykonávají v Německu výzvědnou činnost pro tureckou tajnou službu, čímž se nedávno začala zabývat spolková prokuratura. V Severním Porýní-Vestfálsku (a možná nejen tam) má DITIB blízko k tureckým nacionalistům zvaným ‚Šedí vlci‘,“ uvedl.

Kromě DITIBu má podle Kechlibara ovšem Erdoganův režim i jiné prostředky, jak působit na Turky v Německu. „Jedním z nich jsou turecké státní televize, které v zahraničí sleduje ohromné množství Turků: v Německu je to konkrétně 55-58 % těch, kteří dávají turecké televizi přednost před německou,“ dodal a zmínil i přímé politické působení.

„V Turecku samotném jde nyní do finiše zásadní politická změna: prezident Erdogan má dostat rozsáhlé nové pravomoci, které fakticky znamenají, že bude moci vládnout vydáváním dekretů bez ohledu na parlament. V čele země by podle nových pravidel mohl zůstat až do roku 2029. Změny musí ještě schválit turecké obyvatelstvo v referendu 16. dubna 2017,“ konstatuje. V referendu podle něj budou opět moci hlasovat turečtí občané i v cizině. 

„Erdogan už oznámil, že na březen chystá cestu do Porýní, kde bude místním Turkům vysvětlovat výhody prezidentského systému. Před pár dny mu přijel dělat předskokana premiér Binali Yildirim, na jehož ‚soukromé setkání“ v Oberhausenu se přišlo podívat cca 8000 Turků. Premiér vyzval shromážděné, aby byli ‚připraveni na mocné Turecko!‘,“ řekl Kechlibar. A dodal, že možná bychom se na něj mohli připravit i my. 

„Pár staletí zkušeností s mocným Tureckem už Evropa má. Nebyly moc dobré. Dnešní zaostalost Balkánu je do značné míry způsobena pěti sty roky osmanské nadvlády, která se po většinu času rovnala prostému plundrování a znevolňování místních obyvatel. A krajina v Maďarsku je dosud tečkována zříceninami hradů, které bránily postupu tureckých vojsk do centra kontinentu,“ zakončil.