Plat osmnáct až dvacet tisíc hrubého, což je na ruku zhruba kolem 16 tisíc, je podle ParlamentnímiListy.cz oslovených organizací a jednotlivců nejen za čárou, ale hlavně nefér.

Hledej a nenajdeš

Tradičně se k problematice nedostatku nepedagogického personálu vyjadřuje město Planá u Mariánských Lázní. Tam je situace podle starostky Martiny Němečkové velmi složitá a napjatá. Sehnat obslužný personál do zdejší školy, stejně ale třeba jako další městské strážníky, není nadlidský úkol, ale přímo naprostá utopie. „Celé rodiny pracují v montovnách okolo našeho města. A domů si přinesou podstatně více, než my jim můžeme ze zákona dát,“ postěžuje si oprávněně starostka. V Boru u Tachova nebo za Mariánskými Lázněmi směr Cheb je jedna montovna vedle druhé, dokonce se kolem Dolního Žandova stavějí zcela nové, jak jinak, na zelené louce. Zde by podle personálních agentur měli pracovat hlavně cizinci. Skutečností ale je, že tyto oblasti „vysají“ v první fázi dostupné práceschopné obyvatelstvo. Dokonce zajistí i hromadnou dopravu a průměrný plat je tu oproti školství minimálně o deset tisíc více. To pak je jednoznačné, že se do funkcí školníků či kuchařů nehrnou.

Ve školách tak zůstávají téměř většinou jen „srdcaři“, kteří podle svých slov „… to už tady nějak doklepou“. Co přijde potom? Hromadný kolaps a vařit se prostě nebude. A do toho se hovoří nejen o nepřidání peněz, ale naopak přidání práce a vyhození dalších lidí.

Musíte, musíte, musíte…

Bor u Tachova má stejný problém. Vlastně ještě větší, protože na jeho katastru žijí a pracují i cizinci, a to nikoliv jen třeba Srbové, ale také Mongolové, Filipínci. Těm všem ze zákona musí město poskytnout pro jejich děti vzdělání. Takže početné stavy škol praskají ve švech, ale na druhou stranu o nějakém zvyšování mezd je iluzorní hovořit.

„Nevím, jak to budou dělat,“ říká jeden školník z Tachovska, který nechtěl být jmenován. „My přece nejsme hlavně hlídači, ale také hodinoví manželé, lidé pro všechny. Když se něco rozbije, utrhne, je to na školníkovi. Až pak se případně volá firma. Jak to chtějí řešit, když učitelé jsou bez urážky ‚leví‘, pracovní výchova se už dávno nevyučuje?“

„Takže my to musíme zajistit, ale peníze vezmeme kde?“ konstatuje jeden ze zastupitelů obce na Chebsku. „Stát nám pošle nějaké všimné, ještě s penězi otálí, a chce všechno.“

Zdravě jíst aneb Nezapomenout na důchodce

A to už raději nemluvit o nutriční hodnotě a složení jídla, které je opravdu na hraně, protože při neustálém růstu cen je nadmíru obtížné dát dohromady řádné jídlo a kuchařky jsou v mnohých případech kouzelnice. Hrůzou se děsí rodiče i školní pracovníci při pomyšlení, že by se povinnost jídelen zrušila a žáci by byli necháni bezprizorní o bagetách a dalších „svačinkách“ z automatů, na které mají zvláště malé děti přece ještě dost času.

Do řady základní škol v Plzni, ale nejen tam, samozřejmě dochází i řada starších lidí na oběd s sebou. Za slušný peníz se najedí a v jídelně je už vlastně jedno, zdali vaří o několik desítek jídel více. To všechno je opět ohroženo. A komerční stravování? Samozřejmě o desítky korun vyšší. Ne každé město je tak bohaté jako Plzeň, kdy zdejší Městská charita rozváží jídla starým a nemohoucím občanům až do bytů.