Podle Mamoua je zcela realistické položit si v důsledku brexitu otázku, kdo další bude chtít Evropskou unii opustit. „V on-line hlasování francouzského týdeníku Le Journal du Dimanche pro frexit hlasovalo 88 % lidí. Nejde samozřejmě o profesionální průzkum, ale tak jasný výsledek přesto naznačuje mnohé. Podle tentokrát již standardního průzkumu Pew Research se na EU dívá pozitivně jen 38 % Francouzů. Tento průzkum probíhal i v dalších evropských zemích a nikde nevyjadřovali respondenti podporu předávání pravomocí Bruselu.“

„Po brexitu je zřejmé, že kromě mladých lidí žijících ve městech a byrokratů z Bruselu mají stejný názor v tom, že EU dlouhodobě selhává. V ekonomické oblasti není Unie schopna zajistit lidem práci. Na kontinentu je oficiálně 10,2 % lidí bez práce. Ve Francii to je 9,9 % a ve Španělsku dokonce 22 %,“ poukazuje Mamou s tím, že když pomineme několik specifických odvětví ve finančnictví a oblasti high-tech, nízké zůstávají také mzdy. Aby se zabránilo případné revoluci milionů nezaměstnaných, země jako Francie utrácejí vysoké částky na sociálních dávkách.“

Jak ovšem Mamou konstatuje, tyto peníze získává Francie půjčováním si na mezinárodních trzích. „Dnešní národní dluh Francie tak dosahuje 96,1 % HDP, zatímco před osmi lety to bylo o téměř třicet procent méně. V devatenácti zemích eurozóny tvořilo loni zadlužení 90,7 % HDP,“ píše Mamou a vedle ekonomických problémů zmiňuje rovněž masovou imigraci. „V britském referendu tato otázka navenek nebyla tak zjevná, což v případě Francie a případného frexitu neplatí. Euroskeptická Národní fronta nijak neskrývá, že imigrace je jedním z hlavních důvodů, proč chce zemi vyvést z EU.“

Celý text v angličtině najdete ZDE. 

„Do Francie přichází ročně kolem 200 000 cizinců ze zemí severní Afriky a narůstající přítomnost muslimů vzbuzuje v lidech nevoli a obavy o bezpečnost. Ve velkých městech lidé určitou rozmanitost tolerují. Ovšem na předměstích je to jiné, protože lidé žijící na sociálních dávkách žijí v těsné blízkosti nových migrantů. V posledních letech tito chudí a staří lidé vnímají, jaké drastické změny se dějí v jejich okolích. Místní řezník nyní poráží zvířata podle muslimského způsobu halal, kavárny přestaly prodávat alkohol a zmizely i klasické šunkové sendviče. Většina žen na ulicích nyní také chodí zahalených.“

Podle Mamoua by ve Francii hlasovali pro vystoupení z Evropské unie chudí, staří a vůbec lidé žijící na sociálních dávkách, kteří chtějí vrátit svou zemi zpět do svých rukou. „Být dnes ve Francii proti EU znamená, že chcete zůstat Francouzi ve své vlastní zemi. Se vším, co k tomu náleží vzhledem ke kultuře a tradicím. Společně s brexitem se do Evropy vrátila zpátky národnostní otázka. Bez imigrace by bylo možné vytvořit evropskou identitu. Ovšem s islámem a terorismem za dveřmi je něco takového široce odmítáno,“ soudí Mamou.

„Když někdo volá po tom, aby mu byla vrácena jeho země zpět, může to znít ve světle druhé světové války poněkud děsivě. Uklidnit by nás nicméně mělo, že zastánci brexitu nevzali do rukou zbraně a nechtěli zabíjet Židy nebo muslimy. Prostě a jednoduše využili možnosti referenda, aby mohli otevřeně vyjádřit své pocity. Příznivci vystoupení Velké Británie možná nevypadají příliš moderně, ale oni jsou mírumilovní a jednají demokraticky a v rámci zákonů. Doufejme, že se na těchto věcech nic nezmění,“ uzavírá Mamou, který více než dvacet let působil v prestižním deníku Le Monde.