„Stojíme na pokraji další studené války? Nebo už druhá studená válka začala? Nebo je to tak, že ta první vlastně vůbec neskončila?“ táže se Romanov a konstatuje, že ať už je odpověď na tyto otázky jakákoli, nepovažuje to za to nejpodstatnější. „Klíčové je podle mě to, že se situace zhoršila po nás všechny," tvrdí ruský historik a podivuje se nad tím, že mnoho lidí si ještě stále neuvědomuje závažnost situace. „Můj přítel žijící v Londýně nedávno na mé obavy z nové studené války ironicky poznamenal, že obyčejné lidi na Západě Rusko příliš nezajímá. Co až ale bude jejich život ohrožen tím, jak nepřátelsky jimi zvolení politici postupovali proti Rusku a to stejně nepřátelsky reagovalo?“ uvažuje Romanov.

Ruský historik připouští, že v tak vážné situaci snad ještě nejsme, ale není k tomu až tak daleko, jak by se mohlo na první pohled zdát. „Pokud by však další studená válka skutečně propukla, mohla by být ještě nebezpečnější než ta první, jak nedávno napsal expert na zahraniční politiku Stephen F. Cohen v magazínu The Nation. Vše by dle jeho názoru mohlo dojít daleko i kvůli dezinformacím, které do světa doslova chrlí americká, ruská i ukrajinská média," cituje Romanov Cohena a se značnou skepsí upozorňuje na to, že obyčejní lidé přesto zůstávají v klidu. „Jako obvykle nemají možnost podívat se na problém z obou stran. A ono je nakonec jednodušší žít tímto způsobem, protože stejně nemají možnost tuto vyšší moc ovlivnit," míní Romanov.

Celý text v angličtině najdete ZDE.

Romanov srovnává současnou situaci s jinými zatěžkávacími zkouškami ve 20. století a uvádí, že světu hrozila jaderná válka dávno před krizí na Kubě v roce 1962. Uznává však, že tehdy měl svět k jaderné válce nejblíž. „Naštěstí však v těchto situacích dokázali rozumní politici zvítězit nad válečnými štváči. Na mysli mám zejména Dwighta D. Eisenhowera a později i Johna F. Kennedyho," píše Romanov a připouští, že váleční štváči byli na obou stranách barikády. „Jeden z nich, sovětský maršál Rodion Malinovskij uprostřed kubánské krize vydal rozkaz admirálu Leonidu Rybalkovi, že v případě jakéhokoli útoku ze strany Spojených států může použit jadernou hlavici dle svého uvážení," zmiňuje Romanov.

Ruský historik rozebírá situaci z 27. října 1962, kdy byl dle jeho názoru svět jen krůček od zničující jaderné války. Vše se událo v době, kdy se kubánská krize pomalu uklidňovala. „Velitel sovětské ponorky nesoucí jadernou hlavici Valentin Savitskij se vynořil těsně u amerického torpédoborce. Obě posádky spolu přátelsky komunikovaly a zdálo se, že nemůže dojít k žádnému konfliktu. Dokonce začali námořníci mezi oběma plavidly budovat most. Atmosféra byla dle očitých svědků skutečně uvolněná až přátelská. Poté se však najednou ze tmy vynořilo bez varování americké letadlo a kroužilo kolem ponorky, aby si ji mohlo vyfotit. Američané si povšimli, že předek ponorky v tu chvíli mířil přímo na ně. Velitel torpédoborce se okamžitě spěchal Savitskému omluvit za idiotské chování amerického letounu," vypráví Romanov.

Podle Romanova by měla dnešní generace Savitskému poděkovat za to, že neztratil hlavu a nereagoval na zjevnou provokaci střelbou, která by mohla spustit ničivý konflikt. „Co kdyby skutečně zpanikařil a vystřelil? A to mi můj přítel nyní tvrdí, že lidi na Západě Rusko ani moc nezajímá. Mně by tedy dávalo větší smysl, kdyby se obě strany konečně probraly a uvědomily si, jak vážné hrozbě nyní čelíme. V opačném případě riskují, že se probudí až uprostřed nepředstavitelné katastrofy, kdy bude už příliš pozdě," varuje Romanov.