Letos v lednu Senát odmítl Istanbulskou úmluvu. Po velmi sledované debatě mezi zákonodárci veřejností nepomohl osobní apel prezidenta Pavla, ani závěrečné velmi dramatické vystoupení předsedy komory Miloše Vystrčila, jenž se zvýšeným hlasem (který někteří označovali dokonce za křik) dovolával Václava Havla. Po hlasování učitel z Telče litoval, že ti, kteří zvítězili, se nechtějí polepšit.
Budeme se mít v roce 2025 ekonomicky lépe než v roce 2024?Anketa
Bezprostředně poté zazněly veřejným prostorem názory, že toto hlasování v Senátu rozhodně nemusí být poslední.
Hned po zamítavém hlasování zaslala skupina senátorů dopis předsedkyni Poslanecké sněmovny Markétě Pekarové Adamové, ve kterém uvažovala, že případné kladné stanovisko Poslanecké sněmovny by mohlo vést k novému hlasování i v Senátu. Psala o velkém zklamání mezi oběťmi domácího násilí a apelovala, ať se poslanci postaví na stranu lidských práv.
„Je naší společnou odpovědností chránit nejzranitelnější členy naší společnosti. Tato úmluva představuje klíčový nástroj v boji proti domácímu násilí,“ stálo v dokumentu podepsaném senátory Adélou Šípovou, Václavem Láskou, Janem Holáskem, Martinem Krskem, Přemyslem Rabasem, Lukášem Wagenknechtem, Davidem Smoljakem a Markem Hilšerem.
A v tomto týdnu přišla zmocněnkyně vlády pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková, která patřila k hlavním propagátorům úmluvy, s návrhem na nové projednání úmluvy ve vládě, které by následně umožnilo nový legislativní proces a nové hlasování Senátu.
Naděje upíná zejména k tomu, že po říjnových volbách horní komoru opustilo celkem 13 senátorů, kteří tehdy hlasovali proti.
Fotogalerie: - Proti nízkým platům
Vládní zmocněnkyně vrátila téma do veřejného prostoru při příležitosti Mezinárodního dne proti násilí na ženách. Téma nastínila na tiskové konferenci na Úřadě vlády, společně s prezentací statistik, podle kterých zažila každá druhá žena během svého života sexuální násilí.
Jako důkaz, jak Česko v tomto směru zaostává, uvedla třeba soudní kauzu psychiatra Jana Cimického.
„Úmluva přitom řeší problémy včetně financování a dostupnosti služeb,“ uvedla mimo jiné na podporu přijetí Šimáčková Laurenčíková, v minulosti spojená s mnoha organizacemi, čerpajícími na péči i vzdělávací projekty stovky milionů korun. Na tiskovce si posteskla, že právě nedostatečná podpora „financování služeb“ je v Česku problémem.
Úmluva členské státy kromě změn v legislativě zavazuje k vyčlenění peněz na tyto služby, zajištění školení zdravotníků, policistů a soudců, zřízení podpůrných center a azylových domů.
K jejímu nápadu jsou skeptičtí i vládní politici. Hlavně proto, že by se schvalování muselo stihnout do voleb i v Poslanecké sněmovně. Skeptická je i poslankyně STAN Barbora Urbanová, která jinak přijetí velmi podporovala.
Naopak rozčílení vládne v horní komoře, jejíž vůli vládní zmocněnkyně zjevně neakceptuje.
Ne znamená ne. Čemu nerozumíte?
„Jsem zastáncem principu ‚ne znamená ne‘. Ctím ho jak v případě novelizované skutkové podstaty trestného činu znásilnění, kterou jsem hlasováním podpořil, tak i v případě mezinárodní smlouvy, které jsme už jednou ‚ne‘ vyslovili,“ říká senátor Zdeněk Hraba. Aktivisté podle něj bohužel tento princip nectí, a proto hodlají „znásilnit parlament“.
„Ne znamená Ne. Takovou odpověď dal suverénní stát, tak vypadá demokracie. Platí to v politice i v sexu. Čemu na tom, paní Laurenčíková, nerozumíte?“ ptá se Daniela Kovářová, bývalá ministryně spravedlnosti a advokátka, specializující se na rodinné právo. Patřila k nejostřejším kritikům textu, který podle ní skrývá řadu problematických bodů.
A nezdržela se poznámky, že zmocněnkyně vlády pro lidská práva je úřednickou pozicí, kde má být realizována vůle voličů, nikoliv se věnovat vlastnímu aktivismu. Suverén v podobě parlamentu se podle ní vyjádřil jasně.
„Pokud bychom takto postupovali vždy, budeme měnit právní řád jako vrtulník,“ zhodnotila nápad magistry Šimáčkové senátorka Jana Zwyrtek Hamplová, držitelka právnických ocenění. Sama považuje řadu ustanovení za hlouposti, které odmítá jako právník, i jako máma.
Fotogalerie: - Rozloučení s Marií Benešovou
Istanbulská úmluva by podle ní „nebyla jen pokusem na lidech, a dětech zejména, ale hlavně důvodem pro bezedné neziskovky“.
„Stačí se podívat jen na to, na kolik organizací je navázaná paní zmocněnkyně Laurenčíková. To je obrovský střet zájmů. Už jen pro to by měla z funkce hned jít pryč. A krom toho i kvůli jejímu vměšování se do politiky z pozice úřednice, která má pracovat, ne dělat politiku,“ přidává se senátor Zdeněk Hraba, který v říjnu v obvodu Benešov obhájil svůj mandát.
Nyní nevidí důvod, proč by po tomto vměšování úředníků do politiky měl být nadále vydržován tento „pirátský výsadek na Úřadě vlády“.
„Zastánci Istanbulské úmluvy se chovají nedospěle a nesmířili se s prohrou,“ říká dále senátor Hraba. Dovede pochopit, že někteří uvěřili, zejména po mediální masáži, že tato smlouva někomu pomůže, byť sám si to nemyslí. „Ale tady je evidentní, že to aktivistické jádro zastánců to dělá jen a pouze pro peníze. Kopou kolem sebe, dehonestují názorové oponenty a sami přitom nejsou schopni konkrétně argumentovat,“ dodává.
Progresivistický svět podle něj pomalu končí, a proto se snaží využít poslední pokus k zabetonování svých představ do právního řádu.
Naopak senátorka Adéla Šípová, jedna ze signatářek dopisu Markétě Pekarové Adamové, nové projednání podporuje. „Tuto akci podporuji a snažím se o ratifikaci Istanbulské úmluvy nejen v Senátu dlouhodobě,“ sdělila pro ParlamentníListy.cz.
„S Istanbulskou úmluvou řešíme nálepky, jak se zalíbit, ne podstatu věci a skutečnou pomoc lidem,“ obává se ale senátor Jaroslav Chalupský. Senátoři podle něj úmluvu odmítli právě proto, že podle jejich názoru násilí na ženách nezabrání, zato by přivedla do ČR nucené placení nevládních organizací, které by lidem „práskaly bičem nad hlavou“.
„Násilí, ať už jakékoli, si musíme řešit sami. A udělali jsme pro to podstatně víc schválením přísnější legislativy například u posuzování znásilnění, kdy jsme jasně řekli, že ‚NE je prostě NE‘. To lidem v české domácnosti reálně pomůže více, než istanbulská gesta,“ dodává senátor za Svobodné.
Zmocněnkyni Šimáčkové Laurenčíkové si se znalostí nálad v horní parlamentní komoře dovoluje sdělit, že provládně smýšlející senátoři po říjnových volbách početně dost oslabili, takže se většiny stejně nejspíš nedopočítá.
„Rozhodnutí Senátu v dané věci považuji za konečné. Kdyby tehdy Senát Istanbulskou úmluvu schválil, nepochybně by nikoho ani nenapadlo iniciovat hlasování o odvolání schválení,“ říká pro ParlamentníListy.cz senátor Michael Canov.
Člen klubu STAN, který Kláru Šimáčkovou Laurenčíkovou do její funkce v Úřadu vlády navrhl, považuje přístup „hlasovat tak dlouho, dokud se to neschválí“ za naprostou nehoráznost. Senát by takové „zprznění demokracie“ neměl dopustit a nové projednání stejného bodu vůbec nezařadit na program.
A jak se na nové hlasování dívají senátoři, kteří do komory přibyli nově a v lednu ještě možnost hlasovat neměli?
„Istanbulská úmluva je zbytečným a ideologicky zatíženým dokumentem, který pro Českou republiku nepředstavuje přínos. Naše země již disponuje dostatečně rozsáhlou legislativou na ochranu obětí násilí, a pokud je potřeba ji v některých oblastech posílit, lze to provést bez nutnosti přijetí tohoto mezinárodního dokumentu. Věřím, že ochrana obětí musí být prioritou, ale bez vnucování ideologických principů, které s touto úmluvou přicházejí,“ říká Robert Šlachta, předseda hnutí Přísaha a senátor za Břeclav.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 3 čtenáři)
Potřebujeme k prevenci domácího násilí Istanbulskou smlouvu?
autor: Jakub Vosáhlo
