Od doby, co se smutná zpráva o úmrtí Karla Gotta dostala na veřejnost, uplynulo jen pár desítek hodin. Přesto prakticky od prvních minut můžeme na některých diskusních fórech, médiích i sociálních sítích vidět komentáře a vyjádření, jež mají, jemně řečeno, k pietě daleko.

ParlamentníListy.cz se zeptaly několika českých politiků z obou částí spektra, jak celou situaci vnímají. Senátor Jaroslav Doubrava je brutálně rozhořčen, europoslanec Tomáš Zdechovský vyzývá všechny, ať raději mlčí.

Podle poslance ČSSD Jaroslava Foldyny by ti, kteří vůči Gottovi žádný vztah neměli, neměli říkat nic. „Společnost se rozdělila zhruba na tři skupiny. První dnes truchlí, protože měla ráda Karla Gotta, druhá mlčí, protože ví, co je takt a lidskost, a třetí po čerstvě zesnulém Karlu Gottovi plive. Škoda že je termín „podlidi“ tak historicky zprofanovaný. Kdyby ty nuly alespoň mlčely. Že jsou to nýmandi, to víme i bez toho,“ řekl redakci Foldyna.

Europoslanec za KDU-ČSL Tomáš Zdechovský, byť je zcela na opačném pólu politického spektra, uvedl něco podobného. 

„Říkám všem, ať raději mlčí. Namísto toho, aby poděkovali za zpěvákův život, se teď snaží hloupými komentáři pošpinit jeho památku. Jsem jimi zhnusen. U nás doma se říkalo: O mrtvých jen dobře,“ říká.

Uvedeného hesla by se podle jeho slov měli všichni držet. „A do posledního rozloučení s Karlem Gottem se zdržet komentářů. Jsou naprosto nepatřičné. I s ohledem na smutek, který prožívají jeho nejbližší,“ upozorňuje Zdechovský.

Senátor Jaroslav Doubrava vůči kritikům pěvecké legendy smířlivost odmítl. „Reakce na smrt Karla Gotta ukazují, kdo je normální, kdo je vyčůraný a kdo je blb a idiot. Kritizovat mrtvého je jednoduché. A nemusí jít jenom o Gotta. Člověk se nezavděčí všem. Ale každý z nás by měl brát hodnocení toho druhého s nadhledem, protože ani my nejsme svatí, ale prostě žijeme. Gott měl štěstí, že od Gotta alias Pánaboha, dostal do vínku slušné až diplomatické jednání jako vnitřní psychický automatismus, který postupně zdokonaloval tím, že zdůrazňoval pokoru. Ta u slavných (nebo alespoň známých) lidí je důležitá, aby zůstali slušnými. To třeba chybí Bělobrádkovi, Schwarzenbergovi a dalším dosud ještě přežívajícím existencím,“ myslí si senátor.

„Vyšel s každým, protože musel vyjít s každým. Žil si jako v bavlnce? Kdyby jeho kritici uměli zpívat a jednat s nimi jako Gott, měli by také dost angažmá, a tudíž i dost tučné honoráře. A nějaký milion by jim přinesly i miliony vydaných gramofonových desek. Lidé ho měli, mají a vždy budou mít rádi, protože k tomu měli a mají důvod – a nemá to nic společného s politikou. Dostával slavíky, protože měl i „slavíka“ v sobě. Nemusel o přízeň škemrat před volbami. On zpíval,“ pokračuje.

Když potom Andrej Babiš jako premiér České republiky navrhl, že by mohl mít Karel Gott státní pohřeb, řekl si prý senátor Doubrava, že není důvod, proč by tomu tak nebylo. „Karel Gott je mezi lidmi větší personou než  Bělobrádek či Schwarzenberg. Je rozumné, že to nebude klasický státní pohřeb, ale pohřeb se státními poctami. Že Schwarzenberg, vykazující podle mého názoru postupující demenci, se tak i vyjádří, mne nepřekvapilo. Že ale je Bělobrádek takovým ubožákem, to jsem nečekal. Shrnu-li to, pak musím říci, že takových výlevů hnusu vůči takovému umělci, jakým je a zůstane Karel Gott, jsou schopni jen ti, kteří vědí, že by mu nemohli ani boty vyčistit. Ukazují, k čemu všemu je dovedla závist a vědomí, jak ubohými nulami jsou,“ dodává Jaroslav Doubrava.