Höppner na úvod tvrdí, že výkon funkce pana Chládka nemá co do činění s jeho odvoláním. Premiér Sobotka totiž sám Chládka pochválil, „že je to nejlepší ministr školství za posledních deset let“. Důležité je si tedy položit otázku, proč k tomu došlo a kdo z toho má největší prospěch, jelikož případ má podle Höppnera pestré politické pozadí.

Vyzdvihuje metodu a rychlost, „kterou byl první ministr hlavní vládní strany ‚popraven‘“.

Prvním z podezřelých je ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier, také člen ČSSD, jehož kabinet aktuálně zažívá větší problémy a více stížností než dosavadní Chládkův. „Odvolání Chládka ale snímá z Dienstbiera mediální pozornost, staví ho do stínu a dává mu čas, aby si udělal pořádek,“ píše Höppner.

Celé to podle něj je past na Sobotku, do které musel premiér bez debat spadnout, i když vlastně jde pouze o nepodložené tvrzení a pomluvy bývalých podřízených. „Na konstrukci této pasti se nevědomky podílel on sám,“ tvrdí Höppner. ČSSD totiž staví svou politiku na rovných podmínkách a podpoře menšin. Tudíž neodvolat ministra, který „šikanuje“ svoje ženské podřízené, by bylo nepřijatelné.

Celý text zde

„Premiér Sobotka je zkrátka ještě větší zbabělec, než Babiš předpokládal a doufal,“ píše Höppner. Nečekal totiž, že reakce na novinový článek MF Dnes bude tak okamžitá a bleskurychlá, jako byla právě ta Sobotkova. V článku byla použita i Sobotkova citace, kdy ještě nevěděl, že bude Chládka odvolávat. „Všichni ministři ČSSD mají moji plnou důvěru.“

Höppner se pak vrhne na samotný článek, jehož hlavním sdělením bylo, že za funkční období ministra Chládka opustilo ministerstvo několik zaměstnanců. Dále se píše, že z těchto zaměstnanců byla většina žen. Höppner podotýká, že na tom není nic divného vzhledem k obecně velkému zastoupení žen v českém školství. Celkově však žen, které opustily ministerstvo, bylo devět. Což je z tisícovky zaměstnanců opravdu mizivá část. „Tedy – když to shrneme, nestalo se vlastně vůbec nic.“

Článek byl podle Höppnera na politickou objednávku. Je tedy důležité se zamyslet nad tím, kdo by si jej chtěl objednat. Babiše Höppner vylučuje, zbývá se podívat po zbylých členech ČSSD.

Ve srovnání s Dienstbierovým resortem, kde odešla většina zaměstnanců a dokonce se i stávkovalo. Proti tvrzení někdejší asistentky ministra školství Anety Lačevové, která tvrdí: „Šla jsem i kvůli jeho poznámkám. Ještě na kraji mi třeba říkal, že vypadám lahodně,“ což je mimo jiné uvedeno v článku MF Dnes, to ale nic není. Slovo „lahodně“ je pro politicky korektní ČSSD naprosto nepřijatelný „sexismus“. Nikdo z novinářů se však nesnažil zjistit, jaký vztah měla Lačevová s bývalým ministrem, tedy samotné tvrzení vlastně o ničem nevypovídá.

A kdo z toho tedy těží? Podle Höppnera hlavně Babiš, který tímto dal „jasný vzkaz svým koaličním politickým soupeřům: Příště se to může stát i vám“. Pak samozřejmě již zmiňovaný Jiří Dienstbier, který má čas si uklidit před svým prahem, dokud jsou média plná Chládka. A potom „genderová frakce uvnitř ČSSD, jejíž páteří jsou ministři Dienstbier – Marksová“, píše Höppner. Dalším ministrem školství má údajně být žena, a to proto, aby byly naplněny genderové kvóty. A zatím je to právě Marksová, kdo řídí Ministerstvo školství po Chládkově odvolání.

Za kroky premiéra Sobotky, který Chládka odvolal, však není jeho bezbřehá důvěra v média. „Pozorovatelé obeznámení se situací uvnitř ČSSD popisují premiéra Sobotku jako beztvarou hmotu, kterou hněte podle potřeby trio Dienstbier – Marksová – Chovanec,“ píše Höppner. A právě vnitrostranické spory, které toto trio vyvolává, povedou ČSSD do záhuby.

Odvoláním Chládka si nepostavili lepší půdu pro genderovou a menšinovou politiku. Stojí proti nim totiž mnohem silnější soupeř, Andrej Babiš. A pokud budou v těchto intrikách pokračovat, tak sami sebe rozeberou. „Především ale povede k vítězství Babišova hnutí ANO, které už po dalších volbách žádného koaličního partnera potřebovat nebude.“