Jedno z témat patřilo diskusi o tom, že volby rozhodují často kauzy a peníze. „...když se naletí na hru se slovy. Když se něco vysloví, tak jako by se to stalo. Když se nad tím zamyslíme, tak politika je ve skutečnosti způsob organizování a dosahování skupinových zájmů. Když si vzpomeneme ještě na to, že byla strana, kterou možná všichni zapomněli, sociální demokracie, to byla významná, důležitá strana, která se svého času stará o otázky, které zajímaly pracující. Prostě ty dělníky. Shodou okolností přesně v tu chvíli, když se přestala starat o tu svoji klientelu, tak zanikla, logicky,“ poznamenal Robejšek.

„Tenhleten způsob i ideologický i zacílený, kde se jasně pojmenovávalo, co chtějí moji voliči a také se ti vůdcové snažili opravdu toho dosáhnout, to bylo zaměněno čistě za to mluvení, za slova, právě proto, že dneska už to je jeden z důvodů, ale docela důležitý, že média, která vypovídají o tom, co se děje, všecky ty kauzy a skandály, jsou kontrolovatelná, už tam není ani stopa nějaké nezávislosti, která by vlastně zajišťovala i to, že když vláda nebo ta která strana udělá něco špatně, tak se to v médiích také diskutuje. A že naopak nedojde k tomu, že se média dají použít k tomu, aby diskreditovala někoho, kdo shodou okolností vůbec nechce nic špatného, naopak, ale právě proto, že chce něco jiného než peníze a než ten systém, který právě funguje, tak je třeba ho zdiskreditovat. To znamená tady ta role mediálního komplexu je úplně klíčová, a to, že díky, nebo v uvozovkách díky, té ekonomizaci všeho média patří těm, které by vlastně měla také kritizovat a kontrolovat. A tím se dostáváme do slepé uličky, pak zase připomínám Vogue a ty ideologické řeči, které potom vlastně, když se na to podíváme, opravdu do důsledků, vedou k tomu, že, a dneska to zažíváme, že nás vlády chtějí zatáhnout do jakéhosi obrazovkového světa, kde se věci dějí vlastně jenom podmíněně, kde se vysloví, ale nikde už po nich nezůstane žádná stopa,“ vysvětloval Robejšek.

„Dneska se může bojovat pro demokracii a ve jménu demokracie se mohou porušovat instituce demokracie. Bojuje se za zdraví a ve skutečnosti o zdraví vůbec nemůže být řeči. To znamená, že stále více nás zatahují do jakési videohry, jejíž pravidla určuje ten, který řídí ty mediální domy, který prostě tu hru s námi hraje. My se tím pádem dostáváme do situace, že buďto se tomu vymkneme, téhleté hře, anebo se přestěhujeme do světa, který stále více přestává existovat. Každý, kdo třeba dneska přihlašoval auto nebo kde se dostane do nějakého kontaktu s úřady, tak zjišťuje, že dostává stále méně papírových dokladů. Že většina se virtualizuje. Dneska už nemusíte mít s sebou řidičák, když jedete autem, protože oni mají všechno přes vaši poznávací značku, si zjistí, tam sedí ten a má řidičák, je to v pořádku, ale tohle to znamená také to, že se všecko dá odvolat. Když nemám ani to, ani ten poslední analogový doklad v ruce, že tenhle pozemek mi patří, tadyhle jsem tohle to dokázal, na tohle mám nárok, tak je cokoliv popiratelné a tou tendencí k popiratelnosti, k rozmazání kritérií, v ní se pohybujeme už nejpozději od roku 2020. My musíme to, co dříve měla dělat politika, to znamená organizovat lidi při dosahování cílů, musíme v našich malých možnostech na nízkých úrovních, v malých skupinách lokálně převzít sami a starat se o to, abychom měli to. Tam máte totiž to analogo, tam máte ten skutečný svět, na který si můžete sáhnout, tam znáte ty lidi, kteří něco slíbili, a když to nesplní, tak je můžete oslovit. Když se státem komunikujete pomocí datové schránky, tak se nedovoláte vůbec ničeho. Není a vy také nejste,“ shrnul Robejšek.

Závěrem se pak věnoval demonstracím a tomu, jak je vnímá. Konkrétně například zemědělců. „Ty se, řekl bych, mírně řečeno, nepovedly, ať už je někdo zneužil, ulomil ostří, obstaral nějakou, nějaké výhody pro někoho. Pro mě to ale není nic, co by to, co by deklasovalo tu vůli, protože ta se projevuje v té demonstraci, když je to pracovní skupina, nebo když prostě to jsou zemědělci nebo ti, co demonstrovali ve Francii, v západní Evropě vůbec. Byli třeba ti, kteří jsou speditéři, kteří prostě dodávají, vozí zboží někam, to znamená, tam byl jasně nastíněný problém, jasně nastíněný účel, cíl a i postup. To jsem tady postrádal, tady to nemělo vůbec tyhlety kontury, řekněme, že asi ten tlak nebyl dost velký, ale ten tlak v těch ostatních evropských zemích, to, co jsem sledoval, byl opravdu velký dost a takový, že to mělo pozitivní výsledky. To znamená, ve skutečnosti je to tak, že tu lenost, kterou máme jako Homo sapiens v sobě, to znamená spořit síly, dělat minimum a získat maximum, tuhletu lenost vlastně jsme donuceni překonat jen v tu chvíli, když už není vyhnutí. Bohužel je to tak. A zřejmě v některých situacích, v těch, kde opravdu úspěšně operovali a prosazovali svoje zájmy v západní Evropě, je tahleta síla dosti veliká, tady asi dost veliká nebyla,“ řekl Robejšek, že toto je potřeba si uvědomit.

„Takhle vypadá politika, když jsem předtím hovořil o tom, dělejme politiku dole, ne takovou tu politiku přes volby a shromáždění a já nevím, co všechno, nýbrž to, co udělali ti sedláci ve Francii, to, co udělali ti sedláci v Belgii a v Německu, to je politika. Dost organizované dosahování cílů. Tam není žádná symbolika, tam je jasně řečeno, tohle chceme, tohle nám vadí, udělejte to jinak. A dosahují výsledky,“ sdělil Robejšek. Řeč byla i o hesle od globalizace k lokalizaci.

„A ta politika, kterou nám prodávají a kterou tady zažíváme, je ta politika jenom ve slovech, bez jakéhokoliv obsahu. Ve slovech, která se zítra zapomenou nebo smažou, anebo se popřou. To není už ta politika, to je jenom jakási videohra, jak jsem o tom před chvílí hovořil. Žijme politiku tak, jaká je její opravdová podstata. Pojmenujme svoje zájmy, ať už je to nějaká malá vesnice, městečko nebo typ pracovníků, nějaká pospolitost a pojmenujeme svoje zájmy a zasaďme se za ně. To znamená, že tam k tomu ani nepotřebuju žádnou stranu, která by mě potom zařazovala do nějakých systémů. Já mám jeden problém a ten je o 100 km dál úplně jiný a tam se lidi starají o něco jiného a právě tahleta jinost, tahleta rozdílnost, je přesně to, co dneska – jen na okraj, ale hodně důležitý fakt, je to to, na čem dneska záleží, protože to, co druhá strana s námi chce udělat, je zgalšaltovat nás, udělat z nás šedivou masu stejných lidí, se kterými se stejně zachází a kteří jsou zbytní. A my právě to, abychom tomu zabránili, tak musíme oživit to, co je analogový svět, to znamená ten svět, na který si můžu sáhnout, kde mám jasné partnery a protivníky a cíle a ty se snažím dosáhnout. Jedině takhle to dokážeme. Náš život a naše budoucnost není v televizi a není v počítači. Ta je tam, kde jste, kam se koukáte, na návsi, ve vaší vsi a v malém městečku, kde máte problémy, tam to dělejte. A já znám spoustu lidí, kteří to takhle dělají,“ dodal Robejšek.