Podle analytičky Anny Zabrodzké může Evropská centrální banka dosáhnout toho, že skrze kvantitativní uvolňování ve výši 60 miliard eur měsíčně dojde k opětovnému vzniku tržní bubliny v cenách nemovitostí, a to především v rychle rostoucích městech, jako jsou Londýn, Oslo a Mnichov, kde jsou v současnosti ceny nemovitostí přehnaně vysoké.

Program kvantitativního uvolňování má přitom za úkol nahnat do evropské ekonomiky nové levné peníze skrze nákupy dluhopisů, tak alespoň míní šéf ECB Mario Draghi.

Kvantitativní uvolňování je však velmi těžkopádným procesem. „Nové peníze se sice do systému dostanou, ECB však nezaručí, že úvěry doputují tam, kde je jich nejvíce třeba. Ve výsledku pak dojde ke snížení úrokových sazeb na nulu, a umožní tak komukoliv půjčit si peníze. Jak v silných, tak slabých ekonomikách.“

A v současnosti si nejvíce půjčují ti, kteří kupují domy v severní Evropě. Lákají je totiž nízké úrokové sazby tamějších hypoték. A to pak vede k růstu cen nemovitostí. Od roku 2010 jsou v Norsku dražší až o 30 %, v Německu o téměř 25 % a ve Velké Británii o 15 %.

A právě Londýn je jedním z míst, kde mnozí věří, že došlo k vytvoření právě této tržní bubliny. Průměrná cena tamních domů se totiž vyšplhala na 600 000 liber, v přepočtu více než 21 milionů korun. A na hypotéku průměrně vydělávající Brit kvůli vysokým úrokovým sazbám nedosáhne.

A zdá se, že původní domněnku Moody's potvrzuje současná situace přinejmenším ve Velké Británii. Britský premiér David Cameron totiž nedávno opět přišel s plánem na „startovní domy“, které se budou prodávat o 20 procent levněji, než je běžná tržní cena. Dosáhnout toho chce tím, že jde na ruku developerům, jež by podle jeho plánu měli postavit více než 100 000 domů ročně a tento počet do roku 2020 zvýšit na 200 000 ročně.

Zatím to však vypadá, že jeho plán rozhodně nepomůže britským rodinám k cenově dostupnému bydlení. Jelikož za současných podmínek jde jen a pouze o pomoc těm, kteří si již mohou dovolit pořídit si dům, jelikož cena domů a úrokové sazby hypoték stále rostou.

Robb Campbell, šéf charitativní organizace Shelter, která bojuje za dostupné bydlení pro všechny, řekl, že Cameronův plán pomůže jen těm, kteří si již dům mohou dovolit. „Náš výzkum ukázal, že tyto startovní domy budou mnohdy „dostupné“ jen pro lidi s vyššími příjmy, a ne pro tvrdě pracující a průměrně vydělávající, kteří tak zůstanou trčet v drahých nájmech. Není nic špatného na pomoci lidem k získání nemovitosti, ale vláda musí investovat do opravdu dostupného bydlení pro ty, kteří mají běžné příjmy a krize se jich přímo dotýká,“ řekl Campbell.

Cena domů v Británii stále roste a například Londýn tak přichází o miliardu liber a tisíce pracovníků ročně. Alespoň podle výzkumu Centra pro ekonomický a obchodní výzkum, podle kterého dopadají všechny negativní efekty této krize především na lidi s průměrným a nižším příjmem.

Studie uvádí, že pokud bydlíte v Londýně a pracujete ve službách, tedy v restauracích, kavárnách či například v úklidových službách, odevzdáte za pronájem průměrného londýnského ubytování celý svůj plat ještě před zdaněním.

Sociální pracovníci, knihovníci, učitelé, pošťáci a další zaplatí více než polovinu svého příjmu za ubytování v hlavním městě. „Když obyvatelé hlavního města lijí svoje peníze do placení drahých nájmů a hypoték, celkem 2,7 miliardy liber, nebo 1,6 procenta celku, se ročně vyhodí do větru,“ uvádí studie.

Zbytečně vysoké ceny bydlení také zabránily vytvoření až 11 000 nových pracovních míst za rok 2015 a zaměstnavatelé mezitím jen přicházejí o peníze. Baronka Jo Valentinová, výkonná ředitelka Londýnské první neziskové organizace, jejímž cílem je z Londýna udělat nejlepší město světa pro obchod, uvedla, že krizi vyřeší jen vybudování 100 000 domů ročně.

„Tento zbytečný nedostatek ubytování vyžaduje naléhavou akci. Pokud budeme pokračovat v současném trendu, stane se z Londýna do deseti let zakázaná zóna pro zaměstnance napříč všemi sektory a pomalu na všech úrovních,“ řekla Valentinová.

Zatímco se ve Velké Británii o problému ví a nějakým způsobem se řeší, německá Bundesbanka si stojí za svým, že žádná krize nehrozí. Šéf německé centrální banky Jens Weidmann řekl, že i přestože jsou obytné budovy v německých městech o 10 až 20 procent nadhodnocené, neexistuje žádná bublina, která by hrozila celému finančnímu sektoru.

„Pro Německo jako celek neexistuje žádné výrazné rozeznatelné nadhodnocení obytných budov,“ řekl Weidmann. Německu podle něj další finanční krize nehrozí, jelikož úrokové sazby nerostou a většina bank zastává vcelku konzervativní přístup k půjčkám.

Potvrdil však, že rostou ceny nemovitostí v německých městech, především v těch větších, jako je Mnichov, a některé z nich jsou velmi nadhodnocené. „Odhadujeme, že ceny jsou 10 až 20 procent nad jejich odpovídající hodnotou,“ vysvětlil Weidmann. „Shrňme si to, o německém trhu s nemovitostmi lze říci následující: ostražitost je naprosto vhodná, panika je ale neodůvodněná.“

Norské centrální bance přitom rostoucí ceny nemovitostí dělají starosti. Klesající cena ropy totiž Norsku způsobuje ekonomické problémy a k tomu je třeba zmínit i norský dluh, který vysoce přesahuje příjmy norských domácností.

Ceny norských nemovitostí se v únoru dostaly na rekordní výši, a norská centrální banka tak byla donucena jít proti vlastní ekonomice, když snížila úrokové sazby.

Podle Kjersti Hauglandové, šéfky norské investiční banky DNB markets, vzrostly ceny norských domů ze správných důvodů, ale měly by samovolně klesnout. Tvrdí, že vysoké ceny jsou obrazem „velmi silné ekonomiky v posledních dvaceti letech a vysokého růstu příjmů“. Podle ní by měly ceny klesnout v následujících třech letech o osm procent spolu s ustálením cen ropy. Přesto i podle zprávy DNB markets vyplývá, že příjmy norských domácností rostou mnohem pomaleji než cena bydlení, což zároveň znamená, že domácnosti mohou operovat s mnohem menším objemem peněz.