Popisuje zážitky Doroty, polské učitelky angličtiny, která působila v turecké metropoli. Po prvních atentátech přestala používat městskou dopravu a začala jezdit taxíkem.

Jenže pak přišel pokus o vojenský převrat. Jeho průběh popisuje Dorotin spolubydlící Hasan. „Seděli jsme v baru a popíjeli pivo, když nám nad hlavami začaly létat stíhačky. Okamžitě jsme se všichni rozutekli do svých domovů,“ vypráví marketingový analytik a student IT. Jenže jejich byt je jen kousek od tureckého parlamentu, který se stal cílem útoku pučistů. „Leželi jsme na zemi v chodbě a zakrývali si uši, ty zvuky se nedaly vydržet. Z vedlejšího pokoje se neustále otevírala okna, ta ostatní vibrovala pokaždé, když nad námi stíhačky proletěly. V životě jsem neměl takový strach. Bál jsem se, že umřu,“ popisuje dramatické chvíle osudové noci.

Celý text je ZDE

Perzekuce překazily profesorovy plány

Následující den, jakmile se situace uklidnila, si angličtinářka Dorota téměř okamžitě koupila letenku domů do Polska. „Měla jsem obrovský strach, musím teď odsud pryč,“ vysvětluje. Jestli se do Turecka vrátí, zatím neví. Do nové práce měla nastoupit v září.

Zatímco Dorota z Turecka snadno odcestovala, takové štěstí neměl univerzitní profesor Bariş Ünlü, kterému perzekuce, jež následovaly po pokusu o převrat, překazily plány. Autorovi textu v červnu sdělil, že podzimní semestr chce strávit výukou na univerzitě v Chicagu. Hostující univerzita mu přednášení potvrdila, podezřele dlouho ale čekal na vyjádření rektora univerzity v Ankaře. Nyní ale může na Chicago zapomenout. Turecká vysokoškolská rada totiž bezprostředně po puči zakázala všem akademickým pracovníkům až do odvolání cestovat do zahraničí.

Novinám jej nahlásil asi jeden ze studentů

Není to poprvé, co ho rozhodnutí prezidenta Erdogana dostalo do úzkých. V lednu tohoto roku hrozilo profesorovi sedm let vězení za to, že v testové otázce vyzval studenty, aby porovnali eseje vůdce Strany kurdských pracujících (PKK, strana je v Turecku považována za teroristickou organizaci) na začátku jeho působení a v posledních letech. „Druhý den se na titulní straně provládního deníku objevilo ‚Profesor podporuje teroristy‘,“ líčí, jak to začalo. „Jenže místo toho, aby bylo potrestáno médium za lživou zprávu, jsem před soudem stanul já,“ popisuje svůj šok. Ten, kdo ho nahlásil novinám, musel být jeden z jeho studentů, nad tím se ale vůbec nepozastavuje. „Erdogan má své ‚troly‘ všude, je jim třeba slíbeno, že dostanou velmi dobrou pozici ve státní správě, pokud budou informovat o podezřelém jednání na půdě univerzity,“ vysvětluje. Trestu ve vězení se vyhnul, k soudnímu řízení ale přicházel s obavami. „Nevěděl jsem, co se může stát, vůbec jsem to nechápal a stejně tak i okolí, včetně několika zahraničních médií. Psalo se o mě i v Guardianu,“ směje se, kam až se pro něj nepochopitelná epizoda dostala.

Turecko je názorově rozděleno

Ještě v červnu říkal, že země je názorově rozdělena téměř půl na půl. Na tom se ale prý moc nemění. „Erdogan je zastáncem chudých, obyčejných lidí, věřících muslimů, alespoň se tak prezentuje. Zároveň se vymezuje proti vzdělaným intelektuálům a ostře je kritizuje. Nazývá je „Bílými Turky“, těmi, co popíjejí svou whisky na březích Bosporu. Takoví lidé, zvlášť pokud ještě pijí alkohol, podle něj nejsou správnými vlastenci,“ popisuje. Připomíná vám to něco podobného? Akorát místo whisky s kávou v ruce? „Jak jsem říkal, Erdogan bude znovu prezidentem, a pokud ne, najde si nějak cestu zpátky. Ten člověk nedokáže v tichosti odejít do důchodu, potřebuje mít moc. V tuto chvíli je v podstatě takovým diktátorem,“ uvedl Ünlü ještě v červnu.