„Co mě motivuje k tomu kandidovat na prezidenta České republiky? Není to rozhodně jedna věc. Třicet let hájím zájmy zaměstnanců, jejich rodin a rozhodl jsem se kandidovat na prezidenta České republiky. Dovednosti, které jsem díky této profesi získal a díky důvěře lidí, kterou mám, tak mě někteří kategorizují do pozice tvrdého vyjednavače. Ano, pokud je to potřeba, jsem i tvrdý vyjednavač. Pokud je to potřeba, jsem i psycholog, pokud je to potřeba, jsem i oponent, ale jsem taky člověk, který má také jenom své emoce a umí být tak stejně smutný jako veselý. Umí se usmívat stejně jako být vážný. Těch 30 let práce pro zaměstnance je taky plné zkušeností. Jsem člověk, který není politikem, ale zároveň s nimi musím spolupracovat, s vládami, které byly. A všem rozdávám stejně. Proč? Protože si myslím, že je to tak správně. Protože pokud něco někdo dělá dobře, má být pochválen. Pokud někdo něco dělá špatně, tak má být také kritizován. Pokud něco zneužije, má být z tohoto pohledu také jinými naváděn k tomu, aby dělal věci správně. Ale to všechno jsou dispozice. Jsem také nezávislý, nezávislý na politických stranách. Nikdy jsem ve svém životě nebyl členem žádné politické strany, i když mi to některé politické strany nabízely. Před rokem 1989 to byla strana komunistická v průběhu vojenské služby. Odmítl jsem,“ zmínil Středula.

„Tak stejně to bylo po revoluci, učinil jsem to stejné. Ale zároveň vím, jak funguje legislativní proces, vím, jak se připravují dokumenty, vím, jak to funguje v Evropské unii, protože jsem zároveň prezidentem Evropské odborové konfederace, což je sociální partner Evropské komise. Mám možnost mít také důležitý předpoklad. A to je ten, že mě podporuje moje rodina, protože bez ní bych tady teď, v této chvíli, před vámi nestál. Bez takovéto podpory, takového zázemí, to opravdu nejde,“ řekl. 

„A pro mne je to rozhodnutí, které jsem učinil a které tady i dnes prezentuji, rozhodnutí, kterému dávám svou zkušenost, své znalosti ve prospěch všech občanů České republiky. Nemusí každý souhlasit s tím, co říkám, nebo jsem říkal, ale věřím tomu, že jsme schopni naslouchat. Nikoho nemusím poslouchat, s výjimkou vás, občanů České republiky, těch, kteří to myslí s Českou republikou dobře a kteří mají náměty nebo prosby. Nebo starosti, protože si myslím, že prezident České republiky by měl být schopen zejména naslouchat a měl by být mezi lidmi. A to já bych rád. A teď už k tomu, co je můj program,“ přešel dále Středula.

„To, že vám říkám, že jsem člověk, který bude hájit důstojný život, si myslím, že nemusím mnohokráte podtrhovat, ale co za tím všechno vidím. Ten bod první je právo na důstojnou mzdu. Se svými kolegy, kteří jsou tady přítomni, jsme za to bojovali a bojujeme celou dobu. Aby člověk, který pracuje, se nebál budoucnosti, aby v současné době, kdy ceny explodují do nevídaných výšin, kdy lidé se bojí, zda přijde další účet a zda ho vůbec zvládnou, tak si myslím, že každý, kdo poctivě pracuje v České republice, má mít důstojnou odměnu za svou práci. A to nejenom odměnu za práci, protože z toho se následně vypočítává také jeho důchod, to znamená, aby se nebál, až se stane důchodcem, tak aby se nebál, že najednou bude bez prostředků a jeho život se zbortí. Tak jako mi to řekla jedna paní před českobudějovickou nemocnicí, kdy mi řekla, že se bojí, až zemře její manžel, protože nebude mít dostatek prostředků na to, aby zvládla náklady na svůj život. A ty její náklady jsou 14 tisíc korun. A to bylo ještě před touto pádivou inflací,“ zmínil Středula.

„Tak stejně považuji za důstojnou mzdu, a to, co s tím následuje, také právo na důstojný život. Protože jestliže teď vláda uvažuje o tom, že chce a uvažuje o možnosti prodloužení věku pro odchod do důchodu, protože nejsou finanční prostředky dostačující, tak vzkazuju, že by je v tom případě neměla vyhazovat oknem prostřednictvím snižování odvodů na sociální pojištění. Neboli opravdu ten život ze všech stran, ze strany politika, ze strany zaměstnance, ze strany samoživitele či samoživitelky či samostatně žijícího důchodce. Vím, že je to těžký program, ale je důstojný. A prezident republiky by měl udělat vše pro to, aby život v České republice byl pro nás všechny lepší,“ sdělil první právo Středula. 

Druhé právo je podle něj právo na teplo a elektřinu. „Kdybych toto přednesl před dvěma roky, nikdo by tomu moc nevěřil a řekl by: To se tady někdo... To je přece jasné. Ale ono to tak jasné není. Dneska je řada lidí, kteří se obávají, zda budou mít doma teplo, zda si to budou moci vůbec dovolit. Nebo zdali budou mít elektřinu, zda si to budou moci dovolit. Zda budou mít plyn, zda si to budou vůbec moci dovolit. Ale takto bychom vůbec neměli uvažovat v jednadvacátém století,“ řekl Středula, že bychom měli uvažovat tak, že právě i proto, že se těm firmám, které to produkují, nesmírně daří, tak by měly být schopny pomoci i těm, kterým se v životě tak dobře nedaří. „Třeba právě proto, že nemají naplněny ten první požadavek, to je požadavek na důstojnou mzdu,“ řekl Středula.

„Další právo je právo na bydlení. Mít střechu nad hlavou je přece první předpoklad pro to, že máte vůbec nějaký důstojný život. Žít na ulici není přece, a neměl by být cíl. Měli by tak developeři počítat s byty pro lidi, kteří nemají ten život tak šťastný, pro lidi postižené, pro lidi nízkopříjmové, pro lidi samostatně žijící, třeba mámy s dětmi, nebo táty, protože si myslím, že společnost a její bohatství se bude vždy počítat podle toho, jak se mohou zabezpečit právě oni,“ podotkl Středula. 

Dalším právem je dle jeho slov právo na zdraví. „Jakto, že někdo uvažuje nad tím, že bude poskytovaná zdravotní péče jiná pro bohaté a jiná pro ty druhé? Vždyť právo na zdraví máme v ústavě, platíme zdravotní pojištění, abychom se solidárně postarali i o ty, kteří ten život nemají šťastnější. Ale to přece není důvod pro to, abychom rozdělovali. Jestliže na jedné straně vlády, jak minulá, tak současná, vyhazují doslova a do písmene oknem částky takřka dvou set miliard korun a najednou zjistily, jak to napraví. Ne, že by pojmenovaly vlastní chybu, ale že to zaplatí občané. Ti, kteří jsou méně šťastní? To chceme opravdu takovou Českou republiku?“ ptal se Středula. Pátým právem je podle něj právo na internet a mobilitu.