„Je třeba si připomenout práci našich předků, kteří tam po dvacet let pracovali. Podkarpatská Rus vstupovala do 20. století s těžkým dědictvím. Byla tam těžká sociální situace a když přišla Československá republika, myslím si, že tam byl zásadní kulturní a civilizační obrat,“ uvedl v úvodu besedy o Zakarpatí dr. Kuštek. „V první řadě bylo po první světové válce, krajina byla zpustošena a díky pražské vládě se to tam podařilo stabilizovat, jak po stránce ekonomické, tak politické. Přišli tam čeští odborníci – a také hrstka slovenských, a těm se podařilo zkonsolidovat tuto oblast, rozvíjet hospodářství.“

Můžeme být pyšní… jsme?

„Školství a vzdělání, to byl hlavní úspěch první republiky. Za Rakouska-Uherska tam bylo kolem 400 škol, za Československa jich už byl dvojnásobek. Zavedly se tam rusínské školy, a kde žili Češi a Slováci samozřejmě české a slovenské školy. Klesla negramotnost – v roce 1920 byla 69 procent a pak klesala ve třicátých letech k dvaceti procentům. To byl velký úspěch, vlastně za jednu generaci snížit negramotnost o tak mnoho,“ pokračoval Vladimír Kuštek. „Byl technický rozvoj, stavěly se pošty, modernizovaly se železnice. Dodnes slouží například desítky mostů, které byly postaveny na Československé republiky. V Užhorodě, tam to bylo na veliké úrovni. Slyšel jsem dokonce takovou myšlenku, že by se to tam mohlo zapsat do UNESCO.“

Užhorod byl hlavní město, ale automaticky se jím nestal. „Roky bylo hlavním zájemcem Mukačevo. Dokonce jeho magistrát vyčlenil 150.000 korun, aby se v Praze lobbovalo za hlavní zemské město. Vycházelo se z toho, že město bylo bohatší a nacházelo se ve středu oblasti,“ vysvětloval autor publikace. „Nakonec ale zvítězil Užhorod a ve dvacátých letech zaznamenal veliký stavební boom, stavěly se tam úřady, domy. Malé Galago koncipoval architekt Lipčiak jako obytnou i vládní čtvrť. Tam bylo postaveno 400 bytů a žili tam většinou státní zaměstnanci. Je tam obecná škola, pošta, pobočka státní banky. To nejlepší ve stavebnictví a architektuře přišlo hlavně z Čech a z Moravy. Náklad na Zemský úřad byl 23 miliónů korun v tehdejší době, což je asi 30 miliónů eur. A to je hodně peněz. Pokud byste tam přišli i nyní, dýchá to tam atmosférou před osmdesáti lety. Je tam i bývalé vybavení. Byl slavnostně otevřen 11. června 1936 a stal se důležitým místem práce nejvyšších úředníků.“

Maďarský element

Samozřejmě existovalo i letecké spojení. „Z Prahy do Užhorodu se létalo jednou denně. Postavila se tam velká elektrárna, most, který dnes nese jméno Masaryka, byl postaven na výročí republiky v roce 1937. Byla postavena jatka. Za čas první republiky se počet obyvatel zdvojnásobil. „V roce 1926 byla velká povodeň, řeka, jejíž průtok se zvýšil desetkrát, tam napáchala velké škody. A opět se to opravilo. V roce 1937 byl v Užhorodu dokonce Fryštenský, boxerská legenda. Na náměstí se postavil boxerský ring a každý se mohl přihlásit. Šest nebo sedm dobrovolníků se přihlásilo, ale tehdy již starší Fryštenský vyhrál.“

„Maďaři měli řadu možností, měli spolky, školy, vydávali knihy. Po té začáteční velké nevraživosti nastalo pak určitá koexistence, spolužití... Chust bylo třetí největší město Zakarpatí. Hodně se tu rozvíjelo koželužnictví. Je to jedno z nejhezčích míst Podkarpatské Rusi. Byla tam postavena Masarykova kolonie, kde byly pěkné obytné domy. Pak tam bylo postaveno gymnázium. Hodně tam stavěla jedna plzeňská firma, Švejcar,“ pokračoval Kuštek. „Po vídeňské arbitráži Maďarsko převzalo Zakarpatskou Rus, Mukačevo, Berehovo a hlavním městem se stal Chust.“