„Vadí jim soudy, vadí jim média, nejradši by odstranili parlamenty, nejradši by rozhodovali exekutivně o všem, hned, bez demokratické diskuse, bez poslouchání argumentů,“ uvedl Baxa.

Poukázal na princip demokracie, že se jedná o vládu na čas. „Musím vždy vědět, že svou moc mám na čas, musím s ní zacházet velmi zdrženlivě. Musím odolat pokušení zneužít ji i vůči svým protivníkům, protože musím myslet na časy, kdy nebudu držitelem moci a musím mít jistotu, že příští vítěz politické soutěže nezneužije moc vůči mně. Proto existují systémy brzd a protivah, proto existuje dělba moci, proto tady musí být vzájemná demokratická, veřejná kontrola pomocí médií, pomocí občanské společnosti atd.,“ uvedl.

Celý text je ZDE

Zamyslel se také nad tím, zda doba od sametové revoluce nebyla v mnoha ohledech promarněné období.

„Nic zlého se nestalo, takže můžeme říct, o co vlastně jde? Ale já nejvíc lituji těch promarněných, nevyužitých příležitostí. Mohli jsme být mnohem dál a asi bychom měli být mnohem dál. Mohli jsme být i v evropském kontextu vzorem. Ale nějak to nevyšlo,“ posteskl si Baxa.

Vždycky si říkal, že až všichni umřou, tak to zvládnou ti mladí. „Ale dnes si to bohužel nemyslím. Asi je odpovědností lidí, kteří jsou ve veřejném životě, aby tato témata nastolovali, aby se o tom vedla společenská diskuse. Nemusí to být nějaká politicky vyhrocená diskuse v parlamentu nebo na nějakém sjezdu. Ale chci, aby to bylo společenské téma. Co vlastně s touto nádhernou zemí, která má spoustu bohatství z minulosti, uděláme, abychom se mohli podívat obrazně řečeno i zpátky, na naše předky, aby viděli, že jsme dobří hospodáři. A abychom ji v ještě lepším stavu mohli předat i svým potomkům,“ prohlásil soudce.

Měli bychom si podle Baxy být vědomi svých chyb, a to podle něj platí i pro nadstátní struktury, jako je třeba EU. „Postrádám ve veřejném životě takové ty Churchilly. Já vím, i Churchilla nakonec vynesla až krize, vážná situace, kdy Británie čelila zničení. Ale lidi, kteří měli jasný směr, jasný cíl, odvahu dělat i nepopulární kroky, říkat nepopulární věci. Ale udělali to, byli přesvědčení o tom, že je to nutné. Dneska tady máme politický management, který je jen do času klidu a míru. A když už přijde trochu větší problém, typu třeba pohybu lidí po světě, nebo financování některých zemí, stavu jejich veřejných rozpočtů, tak my s tím najednou neumíme zacházet. Angela Merkel je považovaná za vůdkyní Evropy, ale neměla by to být spíš nějaká postava z Evropské unie, když je Evropa tak integrovaná? Pravda, je to přední státník, ale jenom jedné z 27 zemí, a přitom je brána jako faktický lídr celé unie. Není to právě ukázka toho, jak unijní struktury jsou nebo nejsou na úrovni doby a problémů, které se teď přinesly?“ ptá se Baxa.