Příběh vtipu se odehrává ve válečné době na Slovensku, kde žili dva bratři s rozdílnými politickými názory. Starší vstoupil do Hlinkovy gardy, ten mladší se stal partyzánem a vyznamenaným hrdinou. Oba válku přežili, ale nemluvili spolu a dvacet let se neviděli. Mladšímu bratrovi-partyzánovi se opravdu nevedlo dobře. Směl dělat jen v kotelně a při každém pokusu najít si lepší zaměstnání narazil na zamítavé stanovisko kádrového oddělení, vypráví Bašta. Když se prý konečně smířili a sešli, bývalý partyzán zažil šok. Jeho starší bratr-gardista byl generálním ředitelem velkého podniku a měl všechno. Mladší to nechápal a ptal se, jak je to možné? Starší odpověděl, že je to přece jednoduché – on má bratra bývalého partyzána a hrdinu, takže má výborný kádrový profil a dveře ke kariéře otevřené. Ten mladší však má bratra klerofašistu a gardistu, proto smí pracovat jen v kotelně.

Tato anekdota podle Bašty opravdu popisuje některé principy tehdejšího kádrování. Nyní si na ni znovu vzpomněl, když v Deníku N vyšel článek o konkurzu na ředitele kladenského městského divadla pod titulkem. „Divadlo v Kladně povede manželka dezinformátora Žantovského“. „Principy totalitního kádrování se tedy v plné kráse vrátily. Podobný titulek by mohl klidně být v letech 1939-45 nebo 1948-89, jen ta nálepka by byla jiná (netušil jsem, že dezinformátor je cosi jako profese). Až mě z toho závanu minulosti zamrazilo,“ dodává bývalý diplomat.

• Původní zdroj ZDE

Útěchu Bašta hledal v literatuře. Znovu si přečetl Orwellovu Farmu zvířat a představil si jejího hlavního hrdinu – prase jménem Napoleon – v naší době. „Řekl jsem si, že vím, jak by se asi jmenovaly noviny, které by prasata, když už by byla definitivně rovnější, vydávala – deník N (jako Napoleon),“ píše s tím, že George Orwell by se nepochybně inspiroval realitou, takže redaktor prasečích rozhledů by mohl mít nezvyklé zdrobnělé příjmení, třeba Moláček. Nikdo jiný by totiž podle Bašty tak hlubokomyslné nenávistné kádrovácké udávání napsat nedokázal.

Závěrem upustil od literární fikce. Doba pokročila a dnes máme k dispozici nedávné usnesení vlády o předsudečné nenávisti. Článek deníku N o paní Ireně Žantovské na první pohled naplňuje dle Baštových slov její znaky. „Zpochybňuje schopnost vítězky konkurzu kvůli politickým názorům jejího manžela a vyvolává tak nenávist skutečně předsudečnou,“ uzavřel s výzvou pro státní orgány, které tak mají příležitost ukázat, že svá slova myslely vážně a budou pachatele postihovat nestranně.