Beran připomněl, že letecký poradní tým v Afghánistánu zakončil deset let trvající misi, během které bylo proškoleno asi 500 afghánských pilotů vrtulníků a techniků. „Naším úkolem bylo, abychom je naučili standardním postupům a abychom je někam posunuli,“ poznamenal Verner. Mezi oceněnými podle něj byli i dva slovenští vojáci, kteří byli součástí jednotky.

Velitel kontingentu Radek Henkl ČTK řekl, že během desetiletého působení se čeští instruktoři ve spolupráci s chorvatskými, maďarskými, slovenskými a americkými kolegy věnovali zejména výcviku létání ve specifickém prostředí Afghánistánu, kde se piloti musí vypořádat s vysokou prašností a s hornatým terénem. Zároveň je učili střílet raketami a kulomety. Poznamenal, že všude jsou lidé různě učenliví. „Byli tam lidé, kteří byli opravdu šikovní,“ poznamenal. Afghánská vrtulníková letka je nyní podle něj samostatná a má dostatečný počet instruktorů. „Létají za všech podmínek, využívají vrtulníky v plné míře,“ řekl.

Mezi oceněnými byli i vojenští pozorovatelé z Kosova a Konga. Pozorovatelské mise jsou podle Vernera odlišné od bojových či tréninkových misí. „Jejich úkoly jsou velice rozmanité, musí umět úplně všechno,“ řekl novinářům. Vypořádat se podle něj musí s jinou kulturou i jazykem.

V Kongu rok působila vojenská pozorovatelka Jana Poláčková. Za úkol měla se svými kolegy z dalších zemí monitorovat bezpečnostní situaci a shromažďovat informace. Pozorovatelé podle ní slouží přibližně v pětičlenném týmu. „Běžný den spočívá v tom, že se ráno vyráží na patrolu do vesnic, do měst, kde se monitoruje bezpečnostní situace, a následně se z toho tvoří reporty,“ řekla. Dodala, že každý tým má svého jazykového asistenta, který tlumočí do místních kmenových jazyků, například svahilštiny nebo do jazyků lingala či kikongo.

Poznamenala, že mise je nebezpečná. Pozorovatelé jsou neozbrojeni, nemohli by se tak bránit případnému únosu nebo napadení. Vypořádat se také musí s náročnými klimatickými podmínkami, zejména v období dešťů.