„Rozhodne-li se žena uměle si vylepšit vlastní poprsí, činí tak z různých pohnutek. Jedna si chce zvýšit sebevědomí, jiná chce potěšit manžela či milence, některá tím přímo investuje do svých výrobních prostředků. Pomineme-li výrazně menšinovou kategorii onkologických pacientek, jde ve všech ostatních případech o svéprávné a suverénní rozhodnutí, spadající jednoznačně do sféry soukromého práva,“ píše Korecký.

„I když je tento fakt nad slunce jasnější, v aférce kolem praskání francouzských silikonových implantátů PIP ale český ministr zdravotnictví nelenil a okamžitě nad všemi postiženými PIP-kami roztáhl státní deštník,“ doplnil.

Miloslav Korecký vyčítá Leoši Hegerovi „zhůvěřilý a po výtce levičácký postup“, když označil komplikace s prsními implantáty za onemocnění, a proto by ho měly hradit zdravotní pojišťovny.

„Logicky vzato je to ale grandiózní nesmysl. Nacpu-li si z ryze estetických důvodů něco do těla (nebo si ho třeba pořežu, propíchám či potetuji) a bezprostředně mě to neohrožuje na životě, je to můj soukromý problém a stát nemá co strkat svůj nos komukoliv do podprsenky, pod košili nebo do trenýrek,“ vzkazuje komentátor.

„V podobné logice, jako by stát platil zbourání komínu všem, komu ho zedníci postaví nakřivo. Co na tom, že erár vyhází zbytečně miliony,“ zlobí se.

„Ministr Heger vsadil na zdravotnický socialismus, i když právě tento případ ukázal v plné nahotě jeho perverzitu. Ženy po rakovině prsu totiž neměly na výběr a nemohly si připlatit na kvalitnější a dražší náhradu, protože to dosavadní socialistické zákony neumožňují. A tak je teď po všech ranách osudu čeká další stres a nová operace. Tak chutná socialismus, s kterým opět koketujete, pane ministře Hegře,“ uzavřel.