I vy jste neúspěšně kandidoval za TOP 09 s podporou Starostů do sněmovny. Jste zklamán výsledkem? A byť jste vítězství levice předpokládal, je něco, co vás překvapilo?

Určitě mě překvapil úspěch protestních hnutí, především ANO, které, zdá se, není ani levicové ani pravicové, ale populistické a názorově roztříštěné – to nemyslím jako nadávku, ale jako definici. Výsledkem zklamán nejsem, naše země si prostě musí opět projít tou zkušeností, že levice automaticky neznamená, že se všem bude dařit lépe… Co mě ale skutečně mrzí, je, jak vůbec k volbám došlo, jak prokurátoři a média odstavili vládu, která se dostala do nejhorší ekonomické mlýnice naší polistopadové éry, vlády, která řekla, že bude šetřit peníze a nebude šetřit své ministry. Paradoxně, to co dřív bylo považováno za trestuhodné – totiž dělat dluhy, tolerovat v rámci politických dohod nestandardní jednání koaličních partnerů apod. – to prostě nedělala, a za to byla odstraněna.  

Jak jste se vyjádřil pro ParlamentníListy.cz, k levicové vládě jste skeptický a obáváte se dalšího zadlužování země. Je ale nějaká priorita vlády, kterou vítáte?

Jak už to bývá, priority vlády jsou veskrze bohulibé. Vytváření podmínek pro podnikání, vymahatelnost práva, udržitelný hospodářský rozvoj, efektivní využívání evropských prostředků, racionalizace hospodaření státu… To by přece podepsal každý člověk při smyslech. Já se obávám toho, že většina těchto záměrů vyžaduje peníze, a že opět – teď, kdy možná pomalu setřásáme těžký kabát vleklé stagnace posledních let – se opět začne rozvoj země financovat na dluh. Skončíme tedy u modelu, že vždycky, když bude dobře, budeme dělat dluhy, a když bude špatně, budeme nuceni je splácet. Takhle se ale rozumný člověk ani rozumná společnost chovat nemají, mělo by to fungovat naopak – v dobách konjunktury vytvářet rezervy a v dobách krize je zapojit.

Jinak ale z dosavadních vyjádření mám, byť téměř neznatelný, pocit naděje, že by to po dlouhé době nemusela být vláda, která přichází, aby na dva roky opět zrušila to, co vláda před ní nastolila, a nastolila to, co předchozí vláda zrušila. Že bychom se mohli zbavit toho prokletí prvního desetiletí, kdy se společenské paradigma neustále přepisovalo stylem „ode zdi ke zdi“, což ve svém důsledku vedlo k reálnému vzorci myšlení – politika je svinstvo, a příští rok to stejně všechno bude jinak. Ale jak říkám, je to plachý pocit, že tahle vláda začne měnit parametry, nikoliv paradigma, třeba se mýlím a je to klasická revoluční vláda, po které zůstane země ještě zmatenější než předtím.

Máte vy osobně výhrady k některým navrženým ministrům?

Hodně se hovoří o rizicích střetů zájmů jednotlivých ministrů… Trošku mi to připomíná tombolu z filmu Hoří, má panenko, my sice víme, že tak nějak hrozí, že to nikdo nevrátí, ale zkusíme ještě jednou zhasnout… Chtělo by se říct, že český národ by mohl mít z minulých let a vlád už nějakou zkušenost se stranami na bázi podnikatelského záměru, že by už mohl chápat, že politika se nedá postavit jen na médiích, a že každou legraci, kterou někdo ve veřejné sféře zařídí, stejně nakonec zaplatíme my sami – protože stát, to není jen vláda, stejně jako volant není auto. Stát jsme my sami, my dopouštíme, my dáváme šance, my promíjíme i trestáme a my to taky musíme potom nějak zaplatit.

Exministr Heger byl kritizován za devastaci českého lázeňství a zdravotnictví celkově.  Souhlasíte? A co v tomto směru očekáváte od budoucí vlády? Již od nového roku došlo ke zrušení poplatků ve zdravotnictví. Vítáte tuto změnu?

Zrušení poplatků považuji za do velké míry marginální – název je větší než efekt. Poplatky měly ten význam, že si člověk uvědomoval, že se připojuje k systému, který není zadarmo. Ale dejme tomu, zrušíme-li poplatky, stejně to někde zaplatíme. Možná skrytě, a třeba se nám to bude líbit víc.

Co se týče ministra Hegera, myslím, že byl podobně jako celá jeho vláda v klinči zděděného dluhu a nutných úspor. Snažil se chovat zodpovědně. A to je občas velice popuzující. Ale aby to nevypadalo, že jsem jen jeho fanoušek – snažil jsem se mu třeba vysvětlit, že, vzato z celku, nevelké úspory v lázeňství budou mít násobně větší negativní dopady nejen ve zdravotní, ale také ekonomicko-sociální oblasti.