Smutný příběh začíná zcela běžně a bez známek příštích potíží. Manželé bydleli v domku po svých rodičích, který zvelebili a dlouho v něm žili. Bydlení v prvním patře domku poskytli své dceři, když se vdala. „Zpočátku všechno klapalo, zeť jako chovatel dobytka nosil domů slušné peníze. Narodil se jim chlapec a potom holčička," vypráví otec dívky. „Jenže si napůjčovali hodně peněz na zařízení bytu. Pak on přišel o práci, nezvládali splácet půjčky. Dluhy rostly. Začali se hádat,“ popisuje události bezmocný senior.

Dluhy dcery se zetěm nakonec připravily o domov i seniorský pár. Manželé se totiž nechali přemluvit, aby jim ručili domem... „Přišli jsme o barák i o vnoučata,“ konstatuje otec.

Nyní tedy manželé, kteří mají dohromady důchod třináct tisíc korun, využívají služeb azylového domu Armády spásy. Z toho devět tisíc dají na nocleh a stravu. Přes den se prý vydávají do nákupních center a tam si prohlížejí zboží a porovnávají slevy a večer se zase v 18 hodin rozdělí do oddělených ložnic v Armádě spásy. Touží po obecní garsonce a podali si žádost. Zatím však čekají. Ani jejich snaha o nalezení brigády nebyla úspěšná, a tak nezbývá, než trávit čas pochůzkami.

Na dravý kapitalismus nejsou mentálně připraveni

Ohrožených seniorů podle statistik, které uvádí MF Dnes, stále přibývá. Více je i těch, kteří si sáhnou na život. Nejhůře se prý žije osamělým seniorkám. „Ekonomicky a sociálně nesamostatných lidí každoročně přibývá a cesta k jejich uzdravení je čím dál složitější. Bez nadsázky lze mluvit o fenoménu sociálního postižení,“ říká ředitel Centra sociálních služeb brněnské Armády spásy Pavel Kosorin.

Pro MF Dnes se k příběhu vyjádřil také psycholog Tomáš Novák. Potvrdil, že z pohledu práva si za vzniklou situaci mohou oba senioři sami. Ale psychologicky vzato to považuje za nespravedlivé. „Lidé kolikrát jednají v dobré víře, ale nedokážou domyslet následky. Dlouho žili v pseudosocialistickém inkubátoru a na dravý kapitalismus nejsou mentálně připraveni. Ani na něj nemají povahu,“ popisuje psycholog své poznatky.