Proč kandidoval a stal se nestranickým europoslancem za KSČM, i když emigroval v roce 1968 z ČSSR? „To je velmi dobrá otázka, tu mi ještě nikdo takto přímo nepoložil,“ smál se básník. Vysvětluje, že se angažoval v reformním obrodném procesu šedesátých let v Československu, i když nikdy nebyl v žádné straně. Reformní proces mu byl sympatický.

Pražské jaro a okupace 1968

„Reformy toho systému mi připadaly velmi pozitivní. Na západě byly sledovány s velkými sympatiemi. Ale žádný komunismus tady nebyl. Komunismus nikde na světě uskutečněn nebyl. Pak došlo k té invazi. Byl jsem mladý Pražák, který žil v centru města. Byl jsem tehdy u rozhlasu a s těmi ruskými vojáky jsem mluvil. Emigroval jsem pod vlivem zklamání a šoku z těchto událostí. My jsme si tehdy nedokázali představit, že by Sověti a další země Varšavské smlouvy mohli k  takovému kroku přistoupit. Levicového smýšlení jsem byl vždy. Když jsem odešel, tak jsem rozdíly mezi tím sociálně-tržním či kapitalistickým a socialistickým systémem zažil. Začal jsem se angažovat i v exilu,“ řekl ParlamentnímListům.cz básník.

Hlásil se k lidem, kteří sice odešli, ale chtěli se vrátit zpátky do své vlasti. „Mně je blízký socialismus, čili jsem začal spolupracovat s lidmi z exilu se socialistickým smýšlením. Spolupracoval jsem se socialistickou opozicí Jiřího Pelikána. Exil by rozdělen. Byl konzervativní, katolický i levicový. Vydával jsem časopis a měl i nakladatelství. Pracoval jsem pro to, aby, až zde dojde ke změně režimu, aby to zůstalo v rámci sociálního státu. Dostal jsem se  i do spolupráce s disentem. Osmdesát procent disentu tvořili reformní komunisté. Dokonce i Havel se prohlašoval za levicového intelektuála. S těmito lidmi jsem si přes hranice psal a telefonoval. Po převratu jsem viděl, že řada z nich se mi začala proměňovat před očima a začalo se vytvářet něco zcela jiného,“ říká Strož.

Ani Krylovi se polistopadový vývoj nelíbil

Strož se v Mnichově přátelil s písničkářem a básníkem Karlem Krylem. „Kryl sdílel v podstatě to stejné smýšlení jako já. I když nebyl ve stejném smyslu jako já levicovým člověkem, spíše nábožensky katolickým. Ale také mu šlo o nějaké sociálno. Kdyby v roce 1993 neumřel, tak by patřil k ostrým kritikům toho, co se zde po listopadu začalo dít. Ke konci života již vlastně k těm kritikům patřil,“ vysvětlil Strož.

Za KSČM kandidoval proto, že hledal prostor, aby vyjádřil nespokojenost s polistopadovým vývojem v Československu a České republice. „Dostal jsem se do totálního embarga. Přestali mě jako novináře tisknout. Všechny ty Lidovky a Mladé fronty Dnes mě začaly bojkotovat. Jediný prostor mi poskytly KSČM blízké Haló noviny. Tak jsem začal spolupracovat s KSČM, která se mi zdála v celé škále politických směrů tou stranou, která hájila zájmy obyčejných lidí, co netušili, co se po listopadu doopravdy stane a co se na ně chystalo. Jako člověk, který měl zkušenosti ze západního světa, jsem upozorňoval na to, co přijde. Odsuzoval jsem polistopadovou politiku Havla i Klause. Pustili to úplně ze řetězu a vznikl zde chaos. KSČM mi byla nejbližší, a tak jsem za ní jako nestraník kandidoval do europarlamentu,“ vysvětlil Strož.

Havel – verbální, nikoli reálný humanista

Ještě v osmdesátých letech se považoval za sympatizanta Václava Havla a vydával v Německu některá jeho díla. Později ho Havel ale silně zklamal a stal se jeho výrazným kritikem. Již v dřívějším rozhovoru upozornil například na Havlovy příhody s alkoholem či se sudetskými Němci.