Tyl začal svůj příspěvek tím, jaký vztah ke Karlu Gottovi měli jeho rodiče: „Mluvil jsem s mámou. Ročník 1956, táta taky, oba si prodělali rakovinu. Oba Karla Gotta tedy vnímají ještě hlouběj než já – byl s nimi 60 let, když překonal první rakovinu, radovali se s ním a dával jim naději i touto cestou. Táta je od včerejška zaražený, smutný, máma je ‚rozhozená‘. Včera večer se na Gotta na ČT nedívali, nebyli toho schopni. Truchlí, zcela od srdce a vážně truchlí.“

Tyl pak začal srovnávat obraz Václava Havla a Karla Gotta. „A já si tak od rána říkám – srdce... Hmmm... Byl to Václav Havel, kdo zcela cíleně budoval ‚corporate identity‘ Pravdy & Lásky, a. s. přimalováváním srdíčka ke svému podpisu. Dnes bychom řekli, že vytvářel ‚brand‘ – značku. Není na tom nic zvláštního a ani ne špatného. Teda, kdyby se z toho nestal kult...“

„Výtvarník David z toho udělal ‚Srdce nad Hradem‘, při Havlově úmrtí ze svíček vytvořili ‚Srdce pro Václava Havla‘, pak už ta srdce byla a dodnes jsou na ‚Náměstí Václava Havla‘ (piazzeta Národního divadla), z Laviček Václava Havla, na nichž jsou stejná srdce, se stala masová produkce... Účtenku támhle na kase u té paní... A je to krůček ke kultu, kdy Peszynski a Van Gemund udělali molitanové srdce, které od té doby jako fetiš tahají všichni, kdo si myslí, že by měli sedět na Hradě, akorát je tam teda nikdo nezvolil... Hilšer, Fischer, ta divná slečna v ušance, co stává na Staromáku a má na sobě vlajky a odznáčky Ukrajiny... Občas na to srdce přišpendlí třeba fotku Angely Merkelové, aby bylo jasný, koho měl Václav v srdíčku...“ dodává ke kultu, který z prezidenta údajně vytvořili jeho příznivci.